Antihrdinové dneška
Činohra Národního divadla uvádí v Boudě novinku Ivy Klestilové nazvanou Hrdinové. Postavy přicházejí z ulice, postávají na divadelní "refýži", postupně promlouvají a představují se. Ale jací jsou to hrdinové! Každý z nich v sobě dusí nějaké trauma. Nakonec se vytrousí do šumu města tak, jako z něj přišli.
Hra vznikla speciálně pro prostor Boudy, pro projekt režisérského tandemu Skutr. Provizorní stavba se rozkládá na skejťáckém plácku u Laterny magiky. Diváci mají otevřeným prospektem výhled na část historické budovy a především na blízkou tramvajovou zastávku. Na scénu je snímán šum, hlasy a cinkání tramvají z nedaleké ulice. Náhodní chodci zvědavě nahlížejí na scénu a spěšně se vzdalují, když se ocitnou před plným hledištěm. Mezi nimi se trousí herci a vyhýbají se kalužím. Před chvílí silně pršelo, a tak bosí zaměstnanci divadla se směšně nefunkčním košťátkem a hadry suší scénu. Inscenátoři mohou být spokojeni: prolnutí běžné a divadelní reality je dokonalé.
Když už se všichni shromáždí na snově bílém divadelním tramvajovém ostrůvku, výhled ven zakryje plátno. Dvě ženy a tři muži začnou útržkovitě rozkrývat své příběhy. Rozvíjejí monologické úvahy, zpívají, vyjadřují se pohybem. Je snad hrdinou ten úspěšný muž s propracovaným tělem, přitažlivou mladou partnerkou, skvělým oblekem a majestátním tetováním? David Matásek jako bezejmenný "Mladší muž" je jen směšnou karikaturou. Buduje svou úspěšnost podle rad různých časopisů. Navenek pózující hybrid pornoherce a kulturisty, uvnitř jen prázdnota. Jedním z nejlepších momentů je jeho duet s "Ženou" Gabriely Pyšné. Ta je svým přítelem neustále odstrkována. Snaží se mu zalíbit, přitulit se, splnit mu všechny sny a také ten svůj - touží po dítěti. Ve společné pohybové kreaci Matásek nezaujatě sedí a snaží se ignorovat partnerku, která se zprvu jemně, posléze čím dál více hystericky snaží vzbudit jeho pozornost. Drobná, ale velmi ženská Gabriela Pyšná se přelévá po obnaženém, vypracovaném těle Davida Matáska, který sice střídá jednu netečnější pozici za druhou, ale vždy narazí na doslova přisátou, roztouženou ženu. Její zoufalá snaha však nenajde odezvu a "Mladší muž" se dál noří do svým receptů na úspěšnost. Tato část není vizuálně neslušná (jak by se podle popisu možná mohlo zdát), ale přesto v sobě nese značný erotický náboj. "Žena" kompenzuje svou nenaplněnou touhu po rodině a pomáhá osamělému zakomplexovanému "Mladíkovi" Jana Dolanského. Trauma se do této postavy zakleslo hluboko v dětství, díky trapné nehodě během spartakiády, kdy se ztratil matce. Bolestný pocit chyby jej nesmazatelně pronásleduje. Zakrněl ve fázi dětského cvičence a s úlevou přijímá otevřenou náruč osamělé "Ženy".
"Dívka" Dory Krškové obtěžuje okolí donekonečna opakovanou otázkou "Má tě někdo rád?" I ona, jak se ukáže, je traumatizovaná - a to rozvodem svých rodičů. Zoufale se snaží být dospělou, ale přesto zůstává dítětem, ve kterém se cosi vzpříčilo. Posledním "hrdinou" je "Starší muž" Jana Novotného; smolař, který emigroval v létě roku 1989. Chyba, kvůli níž přišel o úžasné události v zimě 1989/90, z něj udělala zakyslého člověka, nemluvného, nesnášenlivého a osamělého. Donekonečna přemílá svůj čin a jediné, co ho uklidňuje, je představa jeho skvělého auta, které popisuje s erotickou vášní.
Hra má poněkud uvolněnou stavbu, trochu vázne i souhra mezi herci. Inscenaci by zkrátka prospěl svižnější rytmus. Přesto představení zanechává zajímavou vzpomínku na experimentování s prostorem a pokus o vykročení divadla do ulice, ale také hořkou pachuť toho, jací jsou dnešní hrdinové.
