Jubileum Pražského jara ozdobila kniha
Hudební festival Pražské jaro se sympaticky snaží o větší zviditelnění, o přesah z koncertních síní do médií. Že se mu to daří, o tom svědčí třeba výtečné dokumenty režiséra Pavla Kouteckého Každý rok je v Praze jaro a Pot a slzy Pražského jara nebo svěží zpravodajský magazín v ČT v průběhu festivalu, vysílaný letos poprvé.
Do této řady patří - a zároveň z ní obsažností i rozsahem vyčnívá - také publikace k výročí festivalu Šedesát Pražských jar (Togga). S kolektivem spolupracovníků ji připravil Antonín Matzner.
Kniha má (i se solidně zpracovanými cizojazyčnými resumé) přes 470 stran a jako bonus přidává CD s DVD částí, na němž je uložen jmenný rejstřík. Autorskému týmu, a zejména editorovi, se podařilo shromáždit a zpracovat velké množství faktografických údajů o šesti desetiletích festivalu. Vstupní kapitola připomíná počátky hudebních festivalů v českých zemích, zejména v Praze, jež sahají do 19. století, a poté se již text zabývá jednotlivými ročníky festivalu, tj. lety 1945-2006. Pro zajímavost: uskutečnilo se na nich 3189 koncertů a stovky divadelních představení.
Kniha je členěna do dvou částí; první obsahuje tematické kapitoly vztahující se k festivalu, v nichž se dočteme například o podílu České filharmonie na jeho vzniku a průběhu, o festivalových premiérách skladeb soudobých komponistů i o historické hudbě, o významných zahraničních orchestrech a dirigentech, o opeře, slavných sólistech - houslistech a pianistech (ale také o violoncellové legendě Mstislavu Rostropovičovi), o baletu a tanci. Druhou, obsáhlejší částí jsou Kroniky a kalendária, jež přinášejí přehledný výčet, shrnutí i hodnocení průběhu jednotlivých ročníků, střípky s různými zajímavostmi, detaily a událostmi, jež s festivalem souvisejí.
Shromáždit tak velké množství dat, statistických údajů, jmen a titulů bylo jistě velmi pracné a vyžadovalo mimořádnou pečlivost. Ocení to nejen odborníci a hudební historici, ale také širší veřejnost. Publikace je přínosná také proto, že se v ní autorům podařilo zpracovat fakta do organického celku, podat výkladovou část textu svěžím jazykem a zakomponovat do ní i nejeden lidský příběh. (Třeba jak se Rostropovič v Praze seznámil se svou budoucí ženou Galinou Višněvskou či jak po náhlé těžké nevolnosti dirigenta Horsta Steina v průběhu koncertu Bamberských symfoniků převzal taktovku přítomný Martin Turnovský a bezchybně a zpaměti - brýle si zapomněl v autě - řídil Brahmsovu symfonii. Turnovský to komentoval s lakonickou stručností: "Bylo to poprvé, kdy jsem řídil koncert, na který jsem si koupil vstupenku.")
A ještě něčím je publikace, doplněná vybranými citacemi z dobového odborného tisku, významná: jako cenný vklad do dějin české hudební kultury v domácích i mezinárodních souvislostech, jako výpověď o nesnadných cestách vývoje kulturních dějin země; je to i svědectví o tom, jak se Pražské jaro setkávalo i utkávalo s politikou nepříznivě ovlivňující svobodný rozvoj umění.
Text doprovází bohatý obrazový materiál, na jehož reprodukční úrovni se podepsal i kvalitní papír (také proto je kniha tak těžká - váží přes 3 kg!). Na přiloženém nosiči si navíc zájemci mohou poslechnout Smetanovu Mou vlast v podání slavných dirigentů.
