Královéhradecké divadelní hodování
Poslední červnovou dekádu se východočeský Hradec Králové (letos si souběžně připomínající 140. výročí tamních nelítostných bojů prusko-rakouské války) mění v mekku jevištních múz. Po příkladu francouzského Avignonu tu letos probíhal 12. ročník mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů pořádaný především Klicperovým divadlem a loutkovým Divadlem Drak. Ve zpravodaji Hadrián organizátoři posléze spočítali, že zde ve více nežli dvou stech rozličných představení pro cca 55 400 milovníků Thálie vystoupilo 1629 účinkujících z devíti zemí.
Imponující čísla, ani případný výčet nejzdařilejších uměleckých počinů nemohou méně zasvěcenému čtenáři nahradit zážitky z přímé účasti na tomto divadelním maratonu, který v oficiální nabídce a zejména v tzv. Open Air Programu od odpoledních do časných ranních hodin doslova zavalí historický střed města. Přirozeným úběžníkem zůstává renovované, desítkami darovaných obrazových originálů vyzdobené divadlo s Klicperovou bustou, na jehož terase za horkých večerů nastupujícího léta probíhají společenská setkání. A hned pod ní, na Letní scéně s desetiletou sochou éterické Evy od rovněž přítomného Olbrama Zoubka, duní koncertní produkce rozličných kapel. Klicperovci se pod vedením nového uměleckého šéfa Ivo Krobota pochlubili ukázkami z končící "Proklatě české sezony" - především osobitou Velíškovou a Rajmontovou dramatizací Havlíčkových Petrolejových lamp, kde v roli Štěpánky Kiliánové excelovala Pavla Tomicová, rovněž protagonistka Krobotovy hrabalovské montáže Jarmilka. Svůj speciální den tu čtyřmi komornějšími pořady napěchovalo pražské Divadlo Ungelt. Společným jmenovatelem řady dalších českých i zahraničních inscenací byla scénická expresivita a agresivita, vyhrocující díla P. Calderóna de la Barcy (Městské divadlo Brno), F. M. Dostojevského (Morávkův "Provázek"), B. Schulze (skupina z Marseille), M. Bulgakova (soubor ze slovenského Martina), K. Čapka (hostitelské provedení R.U.R.) nebo W. Gombrowicze (polský Teatr Walbrzych) a občas ústící do naturalistické krutosti (Gorkého drama Na dně v "cool" provedení ansámblu z Petrohradu).
Atmosféra hladivé pohody, o nic méně experimentální a inspirativní, provázela většinu vystoupení na útulné scéně Draku, obklopené pouťovými atrakcemi. Zde dostalo přednost dětské obecenstvo, kterému nevadily aktualizující prvky moderních pohádek ani cizojazyčné (např. i finské) produkce. Dospělí diváci včetně teatrologů a kritiků spolu s nimi vychutnávali jak nápady loutkářské rodiny Kroftových, tak třeba osvěživě přínosné postupy italských hostů v multimediální Japonské zahradě nebo v klasické sicilské truchlohře techniky "cuntu" a nádherně propracovanými marionetami obrněných rytířů. Kdo ze stovek baťůžkářů se nepropasíroval do obou kamenných scén, nebýval zklamán alternativními představeními v několika cirkusových stanech, nebo si mohl vybrat z mnoha souběžných autorských vystoupení s volným vstupem na řadě dalších míst i pod širým nebem. Absolvovat celou přehlídkovou nabídku opět nebylo v silách jednotlivého návštěvníka, který si tak se vzpomínkou na pohostinné město plné komediantů odvážel pestré mozaikové kamínky nahuštěné megaakce. Její 12. ročník zkrátka rozhodně nebyl nijak tuctovou záležitostí.
