Nonsens ve světě pohádek
Herečka Aňa Geislerová dostala od Supraphonu k interpretaci Pohádky pro neposlušné děti slovenského autora Dušana Taragela (v překladu Kristýny a Johanky Zelinských) - texty psané perem módního nonsensu (což vůbec není míněno pejorativně), plné absurdit a nečekaných drsných zvratů.
Ke klasické, zejména té laskavě ušlechtilé pohádce mají na míle daleko. I když - připomeneme-li si ty klasické Grimmovy nebo i některé naše, věru v nich nemusíme hledat kruťárny lupou.
Autor zamířil na roztodivné dětské zlozvyky - od žalování, dloubání v nose až třeba po lakotu či odmlouvání, jeho hrdinové se tvrdošíjně drží svých slastných (ne)činností a ne a ne se je odnaučit. Není tedy divu, že na ně čeká trest. Ovšemže ani jedna pohádka nekončí nápravou nebo smírem - zkrátka happy endem. A interpretka si ty katastrofické konce pěkně vychutnává. Vládne bohatým spektrem hlasových odstínů, umí účinnou zkratkou odlišit jednající postavy (jdou jí hlavně maminky a paní učitelky), v pravou chvíli rozverně vzkřiknout a jednotlivé texty svým výrazným přednesem vypointovat.
Rozhodně nezvyklý, chvílemi mírně šokující zážitek, který vyžaduje posluchačskou spoluúčast a zejména smysl pro humor. Malým dětem, vychovávaným dosud hlavně na Hrubínových básničkách, se doporučuje pouze s předběžným výkladem, zato těm starším a taky těm, co znají Emanuela Fryntu, se až tak moc vysvětlovat nemusí.
