Jak skončil jeden rozhlasový pořad
Americký režisér Robert Altman je stále aktivní, přestože již překročil osmdesátku. Orientuje se stále zřetelněji na hudební (případně taneční) složku, jak dokládají tituly jako Kansas City, Jazz 34 nebo Company, ovšem na rozdíl od dávného Nashvillu upřednostňuje nostalgické retroladění, když evokuje dávno odeznělé hudební epochy. Ve filmu Zítra nehrajeme! je to ukončení velice oblíbeného rozhlasového pořadu, vysílaného v přímém přenosu z divadla.
Altman se sice opájí pečlivě vykrouženými starosvětskými reáliemi, ale pozornost upíná především na různorodé zpěváky a zpěvačky, střídající se před mikrofonem, aby své publikum okouzlili country and western produkcí. Pro film je příznačné, že opět postrádá zřetelněji vymodelovaný syžet, rozpadá se do sólových výstupů, spojovaných obratným komentátorem, jenž se občas zapojí i do zpívání. V umných, ale nikoli karikujících zkratkách jsou představeny jednotlivé osobnosti, často trochu žárlivé na své kolegy, někdy vděčné, že stále mohou vystupovat. Však také jeden ze zpěváků, věkovitý stařík, umírá v poklidu ve svém apartmá, když si ještě stihl naladit rádio. A dospívající dcera jedné ze zpěvaček zde naopak prodělává svůj veřejný křest. Celým děním se proplétá organizátor tohoto mumraje, nechybí dokonce ani zástupce nového majitele podniku, který se rozhodl dosavadní činnost jednoduše zrušit a namísto dosavadního divadla vystavět parkoviště.
Altman obsadil do hlavních rolí známé osobnosti, které se uvolily i zazpívat. Takže si vyslechneme Meryl Streepovou, Woodyho Harrelsona, Lily Tonkinovou a další, s přehledem, jakoby v radostném nádechu splývající se svými postavami, jejich drobnými i láskyplnými rozmíškami, jejich pohotovým glosováním situace. Nebyly na ně kladeny žádné velké nároky, měli navodit hlavně uvolněnost a pohodu; ostatně z reakcí přítomného publika to jasně vycítíme. Jen mimochodem se tu mihne i mysterióznost, schopnost předvídat budoucí události, chumly lidí se prolétá "anděl smrti", nemluvná dívka zprvu nikým nepovšimnutá, ale postupně se stávající členem družného kolektivu. Ale ať se již stane cokoli, konečnému osudu divadlo, ani z něho vysílaný pořad, neujdou. Avšak busta spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda, pravidelného účastníka těchto show, který sedával v zasklené kukani, bude slavnou éru navždy připomínat.
Všimneme si, že do příběhu, který vlastně vypráví šéf tamní ochranky, si režisér dovolí začlenit prvky vymykající se navozené atmosféře - třeba digitální foťák v úvodu vyprávění nebo mobilní telefon v závěrečných scénách, které se stejně jako začátek odehrávají v přilehlém baru. Význam těchto detailů může být různý, třeba i ten, že zaznamenané dění je vlastně věčné, stále se opakující: lidé zcela oddaní své profesi byli, jsou a budou kořením jakéhokoli podnikání. I kdybychom jejich produkci nazvali pouhou zábavou.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash-trailer), Bioscop
Zítra nehrajeme! (A Prairie Home Companion), komedie, USA, 2006
Režie: Robert Altman, kamera: Edward Lachman, scénář: Garrison Keillor
Hrají: Meryl Streep (Yolanda Johnson), Woody Harrelson (Dusty), Tommy Lee Jones (Axelman), Lindsay Lohan (Lola Johnson), Lily Tomlin (Rhonda Johnson)
