Tíseň tmy
Ti, kteří mají rádi poezii Františka Halase (a chci věřit, že je nás stále dost), nepotřebují k ní už nic dalšího, žádné interpretace, žádné analýzy, žádné literárně-teoretické mudrování. Ba dokonce nepotřebují číst ani vzpomínky na Halasovu osobnost, přestože to bývá milé čtení - počínaje Jaroslavem Seifertem a konče třeba Jiřím Kolářem. Halasova poezie je silná sama o sobě, zatím nepotřebuje ani vysvětlivky.
Ve své poměrně rozsáhlé práci nazvané Tíseň tmy aneb Halasovské interpretace po roce 1948 se literární historik Michal Bauer zabývá ani ne tak Halasem či jeho poezií, jako spíše "životem po životě", tedy osudy Halasova díla v letech komunistického panství. Víme, že Halas byl krátce po své smrti, která ho potkala ani ne padesátiletého v roce 1949, komunistickými ideology, především stalinistou Ladislavem Štollem, tvrdě kritizován, jeho poezie byla označena za nežádoucí pro poúnorovou realitu - paradoxně pro ten systém, který Halas, naivní levičák proletářského původu, pomáhal s čistými úmysly nastolovat. Nešťastný lyrik to opravdu myslel upřímně, když po druhé světové válce psal o prozíravém "Klémovi", který má "pod čepicí" a když zvesela veršoval "Utře hubu, kdo se válí, republika práce jest" a "vyhrňme si rukávy, než se kola zastaví". Dnes už je to dokonale směšné. A snad bylo pro soudné lidi i tehdy. Jiří Kolář na sklonku života vzpomínal, že mezi mládeží se Halasova pocta Gottwaldovi parafrázovala už před únorem 1948: ano, Kléma má pod čepicí, ale naděláno. Ještě že nám po Halasovi zbývají stovky veršů opravdu úžasných, takových, které by si, jak řekl v roce 1984 Jaroslav Seifert, zasloužily i Nobelovu cenu.
Michal Bauer si dal velkou práci, prošel pečlivě nejen dobový tisk, ale i archivní záznamy ze všech těch aktivů svazu spisovatelů a ideologických konferencí, postupoval jako detektiv pátrající po co nejobjektivnějším obraze doby, musel se všemi těmi nudnými, nezáživnými dokumenty prokousat, utřídit je a komentovat. Vytvořil nakonec místy docela poutavou kroniku "bojů o Halase", které trvaly od roku 1949 vlastně až do konce 80. let. Více než sto stran své knihy věnoval Bauer kondolencím, zaslaným po básníkově smrti paní Halasové. Je to pestrá směs svědčící o pokrytectví (ale to nás nepřekvapuje) takového Klementa Gottwalda nebo Marie Majerové. Ale třeba i o neschopnosti dvaaosmdesátiletého Petra Bezruče napsat víc než opravdu nejapné dvojverší "Sdílím s vámi tichý žal: / též jsem nebožtíčka znal."
Bauerova knížka patří do knihovny k Halasovým spisům. Můžeme se do ní dokonce vracet, když si budeme chtít něco si ověřit či upřesnit. Ale na důkladnou, zevrubnou knižní studii o životě a díle básníka Františka Halase stále ještě čekáme. Bauerova práce poslouží příštímu Halasovu monografistovi pouze jako důležitý rezervoár informací.
Michal Bauer: Tíseň tmy, Nakladatelství Akropolis, 2005, 472 stran.
Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.
