Historik na cestách dějinami umění
Rozsáhlá publikace britského historika a publicisty Paula Johnsona (nar. 1928) začíná vybídnutím k počítání. Kolik uměleckých děl bylo vytvořeno v průběhu dějin celého světa? Kolik nádherných a významných uměleckých výtvorů zůstalo nedokončeno, nebo bylo dokonce nenávratně ztraceno, zničeno? Po tomto sčítání a odečítání zůstane přece jen velké množství děl, která nepochybně patří do rodiny umění.
Upozornění, která dává P. Johnson svému čtenáři ohledně obsahu a poselství uměleckých děl, jsou jasná. Je třeba přemýšlet nejen o komplexu umění, ale též o jeho kontextu. Nejen o celku a množství, ale o každém konkrétním díle, o jeho autorovi, člověku žijícím v určitých souvislostech, ponořeném v myšlenkách, které vedly k vytvoření konkrétního díla. Zde se projevuje autorova původní profese, neboť zkoumá prostředí a okolnosti, nejen nadání a inspiraci. Johnson se tím vědomě hlásí ke gombrichovské škole chápání a interpretace umění v příběhu a ve vzájemném vztahu.
Putování po dějinách umění, jehož průvodcem je pozorovatel originality i všednosti Paul Johnson, je vedeno osvědčenou cestou. Začíná malbami na stěnách v jeskynních úkrytech, přes starověký Egypt, kolem staveb babylonských a asyrských, ke klasice řecké a římské. Obvyklé dělení na starověk, středověk a novověk oživuje upozorněním na výrazné detaily (První velcí krajináři, Nádhera a tajemno 18. století, Vzkříšení primitivismu), které necharakterizují celou epochu, ale její jednotlivé části. Až z celku je patrné, jakou cestou dochází ke stylovým posunům, změnám a přesahům.
Své Dějiny umění rozdělil autor vcelku spravedlivě mezi všechny známé epochy, styly, umělecké směry a školy. V poslední kapitole (Nebezpečí a možnosti dvacátého prvního století) se věnuje uměleckým projevům tzv. moderní a postmoderní doby. Na závěr však nevyslovuje žádný soud, neboť je mu jasné, že: "Lidský život je krátký, zato život umění dlouhý, a to nejlepší určitě teprve přijde."
I když má úctyhodné dílo Paula Johnsona v českém vydání téměř sedm set stran, jde o čtení poutavé, živé a mnohdy napínavé. Autor osvědčil svůj cit pro vystižení koloritu různých historických údobí. S lehkým nadhledem využívá známých detailů, nenápadně spekuluje a nenásilně nabízí svá řešení.
Kniha je pochopitelně souhrnem informací čerpaných z již napsaných knih. ("V průběhu let jsem také nashromáždil rozsáhlou knihovnu publikací o umění.") Není však typickým kompilátem, protože autor je vědec pohybující se v lidské minulosti. Je zvyklý do příběhu vnést své vypravěčské gesto.
P. Johnson vytvořil dějiny umění nepokrytě subjektivní: "Do této knihy jsem vložil všechno svoje vědění i své pocity," ale právě to zvyšuje její přitažlivost, neboť autor si nedělá nárok na všeobsahující pravdu, jen nabízí vlastní náhled a názor.
Procházka Johnsonovými Dějinami umění, byť mají podtitul nový pohled, je chůzí po věhlasných místech a kolem notoricky známých obrazů a objektů, které patří ke světovému uměleckému dědictví. Autor však i v tomto ověřeném prostoru dokázal poukázat na přehlížené a neotřelé detaily. A pokud bude mít čtenář dojem, že se zde jen memoruje to, co už dávno věděl, pak si vše alespoň hbitě zopakuje a lehce ověří.
Paul Johnson, Dějiny umění: nový pohled, Academia, Praha 2006, překlad: M. Blažková, K. Cabalková, P. Halík, str. 684.
