Bůh miluje lichá čísla

Kniha D. Achesona je ilustrovaná nejen algebraickými vzorci a geometrickými obrazci, ale také několika žertovnými obrázky s typicky anglickými (kousavými) kreslenými vtipy. Sám výklad začíná objasněním početního triku. Najdeme zde také odkazy ke karetním hrám či dětským hračkám. Ale pozor! Achesonova publikace není zábavnou příručkou, jejímž cílem by bylo odhalení, že matematika je nenáročná věda, založená na průhledné eskamotáži. I příklady, které jsou uvedeny v knize, vyžadují alespoň základní znalost matematických postupů a vzorců. Kniha nepochybně matematiku popularizuje, možná i pomáhá překonávat odpor, ale tento klíč čtenář obdrží jedině tehdy, když do četby vloží zájem, inteligenci a odhodlání investovat své soustředění a zapojit logické myšlení. Pokud ne, tak i přes zábavnou a vtipnou formu podání zůstane matematika jen nesrozumitelným hokejem s písmenama.

Z výkladu D. Achesona je evidentní, že sčítání a odčítání je pro něj činnost oblíbená, vzrušující a srozumitelná. Se zaujetím a téměř s láskou mluví o eleganci či delikátnosti a jeho dokazování nepostrádá nadšení a překvapení. Autor rád sděluje své poznatky, splétá i rozkládá souvislosti, aby bylo z výsledku zřejmé, že skutečně nejde o nějaké kejkle, ale o fungující systém, do jehož tajů je možné proniknout, byť zahrnuje kapitolu nazvanou Chaos a katastrofy. Achesonův exkurz do světa matematických oborů není jen vysvětlením jednotlivých vzorečků. Autor své čtenáře zároveň uvádí do historického kontextu. Zjistíme, že matematika provází lidstvo od nepaměti. Úsilí proniknout do tohoto tajemného světa je jedním ze stavebních kamenů k poznání a porozumění prostředí, které člověka obklopuje.

V tom, že existuje souvislost mezi tzv. indickým kouzlem, předváděným už ve čtrnáctém století kdesi na tržišti, a studiem teleskopického kyvadla ve století sedmnáctém či dvacátém, nebo že historie čísla pí začala kdesi u Archiméda, tedy u starých dobrých Řeků, je zakomponována naděje. Nejen na nějaké úžasné řešení, ale na pochopení toho, že člověk svým životem prochází s jednoduchou i krásnou tradicí svých moudrých předků, kteří, i když mnohé objevili a vyřešili, ještě dost ponechali potomkům coby poutavý úkol k vyluštění.

I když možná z knihy Davida Achesona zjistíme, že matematika je opravdu vědou pro zasvěcené laiky i akademiky, pro znalce a odvážlivce, kterým hra čísel a vztahů nezní jako nesrozumitelná řeč mimozemšťanů, jedno je jasné - nejde o neproniknutelnou bránu. Do "klubu matematiků", do teritoria čísel, reálných i imaginárních, je možné se dostat díky vůli a píli. Navíc je téměř jisté, že při potřebné dávce trpělivosti se nám potvrdí, že matematické vztahy a záhady jsou vskutku vzrušující.

David Acheson, 1089 a další parádní čísla, Dokořán, Praha 2006, překlad: Luboš Pick, 184 str.