Jak se žije kočkám na Blízkém východě
Máte v oblibě kočky? Jestli ano, tak vás možná bude zajímat, jak je mají rádi na Blízkém východě, kde má obdiv a úcta k těmto malým tvorům původ už ve starém Egyptě. A neztratila nic na síle, jen se změnila forma tohoto obdivu. Své o tom ví zpravodj Českého rozhlasu na Blízkém východě Jaromír Janev.
Kočky a kočičky mohou na Blízkém východě téměř všechno. Arabům se líbí, že mají svou hlavu, většinou nevtíravou povahu, a dovolují jim to, co by u nás nepřicházelo vůbec v úvahu. Kočky, přestože jsou to zvířátka, se procházejí po kuchyních i jídelnách, a nezřídka jim tady dovolují, aby ochutnávaly i z talířů.
Muslimové si koček vždy vážili a traduje se, že jedna z nich - Muzza žila dokonce u samotného proroka Mohameda. Na její památku měly kočky dovoleno dokonce i chodit do mešit. Často můžeme vidět to samé co u nás, že se jim dává mléko a jsou tady i tací, kteří jim je ohřívají.
Tak jako ve všem tady existují i extrémy, tedy, že někteří zástupkyně tohoto živočišného druhu vůbec nemusí, a zase opačně, jsou domácnosti, kde se jich v okolí domu zdržuje víc. Ale aby je chovali tak jako u nás v bytě, to se vidí málokdy. Spousta koček na Blízkém východě také žije divoce, ale případy, že by někomu, třeba i dětem, ublížily, nejsou známé. Spíše jsou k nim lidé shovívají a někdy je chodí i krmit.
Obdiv vůči těmto čtyřnohým tvorům pochází už ze starověkého Egypta, kde prý zdomácněly před pěti tisíci lety. Dokonce jedna ze staroegyptských bohyň se jmenovala Bust a měla kočiči hlavu.
Do Evropy údajně dovezli kočky féničtí kupci, tedy předci dnešních Libanonců, už ve starověku jako tehdy velmi vzácné zvíře, i když u nás zdomácněla až na počátku minulého tisíciletí. Vlastně se vůbec nedivím, že tady mají kočky tak rádi, když některé z nich ve starém Egyptě dokonce mumifikovali, a tak vydržely dodnes, podobně jako třeba mumie faraonů a jejich manželek.
