Když divadlo slaví narozeniny
16. listopadu oslavilo Divadlo v Dlouhé své desáté narozeniny pořádným večírkem a novou publikací. Slavnostní večer odstartovala projekce dokumentárního filmu Samihy Maleh Deset dlouhých let, který do svého programu zařadila Česká televize na 30. prosince. A možná potěší televizní diváky více než ty, kteří byli přítomni v sálu a většinu zmiňovaných faktů znali "jako své boty". Dokument podává poměrně detailní portrét Divadla v Dlouhé; mapuje jeho desetileté dějiny včetně povodňové peripetie, přibližuje jeho filozofii a hlavní dramaturgické tendence. Zmiňuje téměř všechny inscenace, které přibližuje ukázkami. Pro televizního diváka budou jistě zajímavé pohledy do zákulisí, výpovědi herců i dalších zaměstnanců, kteří jinak nejsou z hlediště vidět.
Večer po poněkud zdlouhavé projekci pokračoval tím nejcennějším, co může soubor nabídnout: průřezem živých písní z repertoáru od těch nejstarších, přes pozapomenuté až po známé hity. Připomněli jsme si tak inscenace přenesené z Dejvického divadla (Dobrodružství dona Quijota) i úspěšnou kabaretní řadu (Kabaret Richard Weiner, Vian-Cami a Prévert-Bulis), z jejíhož výběru bych připomněla jeden z nejsilnějších šansonů Běh života v jedinečném podání Kateřiny Jirčíkové. Zazněla také povedená drasticko-humoristická píseň Miroslava Hanuše, která vznikla pro nepříliš vydařenou inscenaci Mámení mysli, v níž nakonec nebyla použita. Samozřejmě jsme si užili i hity z Malé vánoční povídky nebo Myšky z bříška.
Večírek pokračoval volnou zábavou a každému z diváků zbyla v ruce hmatatelná vzpomínka v pobodobě publikace Divadlo v Dlouhé 1996/2006, stylově navazující na podobně informační almanach Prvních pět let, vydaný v roce 2001. Grafika opustila zuřivou kombinaci růžové a oranžové a zvolila trošku příjemnější, ale stále výrazné barevné řešení. Těžiště knihy tvoří medailony herců a nastudovaných inscenací. Do přehledu se vešly i informace o jednotlivých ročnících festivalu Dítě v Dlouhé, seznam zaměstnanců a spolupracujících umělců, a také článková bibliografie. Oproti brožuře vydané před pěti lety přibyla Kronika divadla a u jednotlivých inscenací počet repríz u jednotlivých titulů. Poněkud nefér mi však připadá přesunutí Luďka Čtvrtlíka, který byl členem souboru čtyři roky, z herecké rubriky do pouhého seznamu zaměstnanců, kde je mu věnována jediná řádka. Naopak příjemným doplňkem jsou tři teatrologické statě od Vladimíra Justa, Zdeňka Hořínka a Kamily Černé, které sice "hladí soubor po srsti" (co také jiného v tomto typu publikace), přesto přinášejí řadu zajímavých, fundovaných postřehů.
