Je smír s Nomurou pro stát výhodný?

Nejenom během ní se vedly nekonečné spory o to, zda bylo uvalení této správy nevyhnutelné a nakolik byl převod do rukou ČSOB v rámci pravidel hry. Výrok mezinárodní arbitráže v Londýně se přiklonil na stranu těch, kteří tvrdili, že zdaleka ne všechno bylo v pořádku. Arbitři sice odmítli tvrzení, že český stát vyvlastnil majetek Nomury v Investiční a Poštovní bance. Zároveň však rozhodci uznali, že stát IPB neposkytl obdobnou podporu jako ostatním velkým českým bankám. Z tohoto výroku lze pak dovodit, že v dalším průběhu arbitrážního řízení se Nomura mohla dočkat náhrady způsobené škody. A podle všeho mohlo jít o miliardy, možná i o desítky.

Vláda se mohla utěšovat tím, že ve Švýcarsku běží další arbitráž a že by v ní mohla naopak Česká republika inkasovat miliardy. Celková suma mohla být vyšší, než kolik by musel stát zaplatit Nomuře. Samozřejmě nelze tvrdit, že výsledek arbitráže by byl skutečně takový. Navíc je velmi pravděpodobné, že to už nepůjde ověřit v praxi. Obě strany uzavřely smír, což mimo jiné znamená, že všechny probíhající soudní a arbitrážní spory mají být ukončeny a že žádné nové nemají být zahajovány. Má to být alespoň obsaženo v příslušné smlouvě. Podmiňovací způsob je na místě. Co v ní je skutečně napsáno, to nelze z oficiálního dokumentu ověřit. Prý bude zveřejněn až někdy v dubnu.

Do té doby se bude moci spekulovat o tom, co skutečně vedlo obě strany ke smíru. Pokud by druhá arbitráž směřovala k prohře českého státu, pak by Nomura neměla příliš důvodů smír uzavírat. Pokud by naopak stát cítil šanci na úspěch, pak by to byl asi on, kdo by na vzájemné dohodě o urovnání sporu neměl zájem. Z toho je zřejmé, že jeden z aktérů sporu ustoupil i v momentu, kdy mohl být ve výhodnějším postavení. Těžko lze však uvěřit tomu, že v případě České republiky by to bylo kvůli nákladům na arbitráž. V případě japonské firmy lze zase těžko přijmout tvrzení, že jí šlo především o očištění dobrého jména. O Nomuře bylo už v době příchodu do IPB ve finančních kruzích známo, že jde o kontroverzního investora, jehož hlavní motivací není především dobrá pověst, ale maximální zisk. Když se k tomu přidá fakt, že společnost disponuje velmi kvalitním právním servisem a z něho vyplývající vysokou úspěšností ve vyhrávání sporů, nezní argumenty o hájení dobrého jména příliš přesvědčivě. Možná, že kořeny vstřícnosti obou stran lze hledat v kauze nazvané České pivo.

Zjednodušeně řečeno, existuje podezření, že Nomura vyvedla z banky akcie pivovarů Radegast a Prazdroj a neoprávněně získala miliardy korun. Konkrétně banka prodala tyto pivovary jihoafrické společnosti. Právě při přípravě prodeje došlo k podezřelým operacím. Ty provázely vydané směnky, které se později ukázaly jako bezcenné. Prodej pivovarů byl ostatně rovněž předmětem arbitráže ve Švýcarsku, o které už byla v úvodu řeč a ve které mohl stát získat několik desítek miliard. Právě v souvislosti s kauzou České pivo potvrdila Nomura podle některých finačních expertů svoji pověst dravého investora, který jde tvrdě za penězi. V případě IPB mohlo jít o vyvedení některých zajímavých aktiv mimo banku, bez ohledu na další budoucnost tohoto ústavu.

Zda tomu tak skutečně bylo a zda nedošlo k porušení zákonů, to už delší dobu šetří policie. Její práce by mohla být zmařena. To v případě, že by prezident republiky vyhověl žádosti vlády a udělil milost osobám vyšetřovaným právě v souvislosti s kauzou České pivo. S takovouto absurdní žádostí se na hlavu státu obrátila vláda a svůj krok odůvodnila tím, že jde o vstřícné gesto v rámci uzavřeného smíru. Podepsání dohody o urovnání sporu tak mohlo být inspirováno právě ukončením této kauzy. Představitelé Nomury se tím mohli pokusit ochránit své lidi. Občanští demokraté zase mohli dokázat, že jsou schopnější než sociální demokraté, kteří spor nevyřešili během několika let. Zároveň ODS ve sporu o banku stála dlouhodobě na straně těch, kteří zánik IPB zpochybňovali a označovali ho za loupež za bílého dne. Způsob jaký vláda v jednání s Nomurou zvolila se však podobá chování slona v porcelánu.

Naštěstí prezident republiky zachoval chladnou hlavu a absurdní žádost o udělení milosti smetl ze stolu. Bude tudíž zajímavé sledovat, jak se smír bude vyvíjet a jaké mohou být v dosud utajované dohodě pojistky pro případ, že jedna strana sporu nenaplní očekávání té druhé. Rovněž bude zajímavé, nakolik vyjde daňové poplatníky souhlas Československé obchodní banky, aby se přidala ke smíru. Některé spory s Nomurou totiž nevede stát, ale tato banka. Zkrátka v současné době hovořit o konečné sumě za uzavřené příměří je předčasné a už vůbec nelze jednoznačně tvrdit, že je smír pro stát výhodný.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .