Nauka o snech
Jméno režiséra Michela Gondryho zaregistrovali čeští diváci nejspíš v souvislosti se snímkem Věčný svit neposkvrněné mysli. Syrová love story o tom, co děje s vymazanými vzpomínkami na milovaného člověka, zaznamenala úspěch u filmových fajnšmekrů (scenárista Charlie Kaufman) i u těch méně vybíravých diváků (Jim Carrey a Kate Winslet v hlavních rolích).
Na cestu mezi vnitřním a vnějším světem se Gondry vydal i ve svém posledním snímku Nauka o snech (The Science of Sleeping). Spolu s hlavním hrdinou Stéphanem (Gael García Bernal), který se po návratu z Mexika zkouší uchytit v Paříži coby výtvarník, diváka přesvědčuje, že snít je báječné.
Lehce ňoumovitý Stéphane se pohybuje mezi dvěma kulturami, dvěma jazyky a hlavně mezi dvěma světy - tím snovým a reálným, přičemž svět snů obývá se stejnou samozřejmostí (a vážností) jako lidé kolem něj ten reálný. A stejně jako realita někdy ovlivňuje sny, jeho sny zpětně přetvářejí každodenní realitu.
Ve své sousedce, výtvarnici Stephanii (Charlotte Gainsbourg) nalezne porozumění pro svůj vnitřní svět, protože dívka obývá velmi podobný. Spolu si stvoří místo, v němž "věci jsou křehce a mile nedokončené". Svět, v němž v plyšových lodích roste les, vteřinové časostroje z lepenky fungují s přesností švýcarských hodinek, svět sestrojený z papundeklu a celofánu, v němž ožívají plyšové hračky. Místo, kde katastrofologie a synchronizovaná paralelní nahodilost platí za regulérní vědecké teorie, jak Stéphane dokazuje ze svého (rovněž papundeklového) vysílacího studia.
Ale nic z toho není jen mlhavou, neurčitou představou. Gondry je zároveň výtvarník a autor oceňovaných hudebních klipů a právě výtvarná složka jeho snímku je akcentována nejvíc. Pro ztvárnění snů a představ svých hrdinů používá digitální triky i klasické animační postupy, které kombinuje s hraným filmem, a imaginární svět tak představuje jako další možnou realitu. Plyšový poník opravdu běhá a je možné se na něm svézt, ve vaně napuštěné celofánem se dá koupat a lepenkové autíčko opravdu jezdí.
Ale právě hypertrofovaná imaginace hrdiny i autora snímku je zároveň jejich největší slabinou. Za úsměvnými i ohromujícími fantaziemi se skrývá prostinký příběh, paradoxně bez nápadu, místy dokonce ztrácející souvislost. Stéphane je hrdinou, jen když spí. V bdělém stavu odmítá dospět a tvrdošíjně zůstává v posteli ze svých dětských let, která je mu malá, dokonce i podobně založená Stephanie vedle něj působí jako "hotový" člověk, obeznámený s pravidly vnějšího světa.
V zemi se skvělou animátorskou tradicí bude možná Nauka o snech přijata jako cizokrajná varianta toho, co už známe, ale ať už budeme mluvit o Jiřím Trnkovi, Jiřím Bartovi nebo nejnověji Marie Procházkové, nikdy nebylo jejich umění samoúčelné a vždy sloužilo příběhu.
Nauka o snech je milý, úsměvný film. V lepším případě budete mít po návštěvě kina chuť něco stvořit vlastníma rukama nebo se jinak dívat na věci, které vás obklopují (což rozhodně není málo). V případě druhé varianty druhý den nebudete vědět, že jste na něčem byli, a v hlavě vám zbyde jen pár rozpohybovaných obrázků.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash-trailer), Hollywood Classic Entertainment
Nauka o snech (The Science of Sleep), komedie, romatický, Francie 2005, 105 minut
Scénář a režie: Michel Gondry, kamera: Jean-Louis Bompoint, střih: Juliette Welflingová
Hrají: Gael Garcia Bernal, Charlotte Gainsbourg, Miou Miou, Alain Chabat
