Dělník na vinici
Životopisy svatých se v dřívějších dobách psaly pro poučení obecného lidu, pro příklad a návod k tzv. řádnému životu. Ostatně svatí působili téměř jako celebrity církve a úžasné podrobnosti jejich životů byly často sledem nepředstavitelného hrdinství (u mučedníků) i moudrosti (u církevních otců). Jak se v této oblasti pracuje životopiscům dnes, v době, která jen ztěží přijímá apel střídmosti a odříkání, natož případné kandidáty svatosti?
I když ještě nejde o "svatého", drobnou ukázkou práce životopisce může být kniha britského novináře Grega Wattse, který vypracoval portrét Josepha Ratzingera, dnes více známého jako papeže Benedikta XVI. Dílko vychází v reprezentativní edici Osudy v Karmelitánském nakladatelství.
Autorem životopisného medailonu Josepha Ratzingera je novinář, který svoji kariéru začínal v osmdesátých letech dvacátého století v katolickém týdeníku The Universe. I v současnosti pravidelně publikuje v katolickém tisku. Charakter novinářské reportáže má i jeho biografický záznam o dnešním papeži. V krátkých článcích popisuje jeho dětství od narození 16. srpna 1927 ve vesnici Marktl am Inn v koutě jihovýchodního Bavorska, v rodině, kde již byly dvě starší děti, Georg a Marie. Když bylo Josephovi deset let, rodiče se přestěhovali do alpského statku z 18. století, který stál na okraji sousedního horského města Traunsteinu.
Idylické prostředí a stabilní rodinné zázemí chlapce neušetřilo zkušenosti válečných let, nucené účasti v nacistické mládežnické organizaci, dokonce ani zajetí na sklonku války. Následuje Josephovo vzdělávání, cesta do kněžského semináře, v němž studoval i jeho starší bratr, a studium teologie, která se stala Ratzingerovým životním údělem. Po dvou letech filozofie pokračoval Joseph ve studiu teologie na tzv. Vévodském Gregorianu, semináři z 15. století, který přináležel k mnichovské univerzitě. Učitelé ho seznámili s dvěma hlavními myšlenkovými školami v katolické teologii: augustinovskou a tomistickou. Z Josepha studenta se stal kněz, akademik a v první polovině šedesátých let minulého století také aktivní účastník Druhého vatikánského koncilu, setkání, které bylo "podstatnou revolucí" v životě církve: "Po pravdě řečeno, koncilní otcové v některých katolících vzbudili radost, ale v mnoha jiných vzbudili smutek a sklíčenost."
Nutno uznat, že v okamžiku, kdy se Joseph Ratzinger vydává do sfér vrcholné teologické nauky, taktiky i politiky, začíná ta zajímavější část Wattsovy knihy. Období dětství a dospívání pozdějšího papeže totiž autor líčí v duchu oněch příkladných, bezvadných a bezchybných, idealizovaných a sentimentálních obrázků, podobných oněm výše vzpomínaným životopisům svatých. Hlavní postava zde působí strnule a neživotně.
Oproti tomu část textu, líčící peripetie profesora dogmatické teologie a od roku 1977 arcibiskupa mnichovského v etapě, kdy byla katolická církev zmítána vnitřními třenicemi a názorovými střety a zároveň ukotvena i odtržena v rámci neklidného dění sklonku dvacátého století, patří ve Wattsově knize k nejdynamičtějším a informativně obsažným. Zachycuje, i když v náčrtu, charakter a smýšlení sledované a popisované osobnosti.
Závěrečné "vatikánské období" Josepha Ratzingera, vrcholící jeho zvolením papežem, je spíše výčtem pnutí, problémů, úkolů i skandálů, jejichž řešení a reflexe je od hlavní postavy katolické církve očekáváno. (Sekularismus a relativismus, Nová hnutí)
Psát životopis dávno mrtvého svatého je jistě nesnadné. Psát biografii živého a ještě zdaleka ne svatého je určitě náročnější. Kniha Grega Wattse se k tomu může stát přínosnou skicou.
Greg Watts, Dělník na vinici. Portrét papeže Benedikta XVI., Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006, překlad: Marcela Koupilová, str. 96.
