Za tajemstvím živoucí fosilie
Před 68 lety - 20. prosince roku 1938 - byla u břehů jihovýchodní Afriky objevena živoucí fosilie, ryba přežívající z období prvohor - Latimeria chalumnea neboli latimerie podivná. Celých 14 následujících let tomu ale odmítal vědecký svět uvěřit. Co se tehdy stalo?
Příběh začíná v Jihoafrické republice - v přístavním městečku East London na jihovýchodním pobřeží, kde bylo v roce 1930 založeno muzeum (East London Museum). Kurátorkou jeho zoologických sbírek se stala tehdy třiadvacetiletá Marjorie Courtenay Latimerová. Marjorie Latimerová mělo od malička blízko k přírodě, zajímala se především o ptáky a savce. Takže pro ni bylo potěšením rozšiřovat muzejní sbírky. Protože East London je přístavní městečko, rozhodla se využít i pomoci rybářů. Dohodla se s nimi, že muzeu věnují zástupce zajímavých druhů ryb, které uloví.
A tak se v podstatě dostala do muzea i latimerie podivná. Celý příběh se ale trošku zamotal tím, že latimerii rybáři vylovili právě 20. prosince, tedy několik dní před Vánocemi. Možná si řeknete, že u tak významného objevu nezáleží na tom, kdy přesně k němu došlo. Jenže tehdy nikdo netušil, že objev bude TAK významný.
Představte si předvánoční shon u nás. Není důvod, proč by tomu mělo být jinak v Jihoafrické republice. Čtyři dny před Štědrým večerem už měla většina zaměstnanců muzea dovolenou. Navíc si musíme uvědomit, že na jižní polokouli spadají Vánoce do období horkého léta. A East London trpěl ten rok opravdu výjimečně vysokými teplotami.
Právě tehdy dostala Marjorie Latimerová zprávu o tom, že pro ni mají rybáři v přístavu další druhy ryb ke konzervaci. Protože měla sama před Vánocemi spoustu práce, nejprve odmítla do přístavu vůbec jet. Pak si to ale rozmyslela, protože chtěla rybářům, kteří jí tak ochotně vycházeli vstříc, popřát veselé Vánoce. Jaké ale bylo její překvapení, když mezi vylovenými druhy ryb ležela metr a půl velká šedomodrá ryba se světlými skvrnkami, která působila velmi starobylým dojmem.
Marjorie Courtenay Latimerová okamžitě rozpoznala, že má před sebou něco výjimečného. Současně se ale ocitla v téměř neřešitelné situaci. Jak rybu uchovat, aby ji vánoční horka nepoškodila? Uvědomme si, že ryba měřila 1,5 m a vážila přes 50 kg. Zakonzervovat takovou rybu bylo nemožné, proto se Marjorie Latimerová pokusila telefonicky zajistit místo v některém z místních mrazících boxů. Všude ji ale odmítli. Tak se stalo, že se podařilo uchovat pouze lebku a kůži latimerie.
Současně poslala paní Latimerová dopis s popisem a nákresem ryby zoologu Jamesu Leonardu Smithovi. Nákresy ryby připomínaly Jamesu Smithovi obrázky prastaré lalokoploutvé ryby, známé z 300 milionů let starých zkamenělin. Není divu, že chtěl pozůstatky ryby vidět před tím, než vysloví svůj konečný závěr. A ten zněl - poté, co je opravdu viděl, takto: lalokoploutvá ryba. Svět mu to odmítal celých 14 let uvěřit.
Čtrnáct let, tak dlouho trvalo, než se podařilo vylovit další exemplář latimerie. Bylo to 24. prosince - tedy přímo na Štědrý den roku 1952 u Komorských ostrovů. S uskladněním ryby přes Vánoce tedy nastaly podobné potíže. Tentokrát ale zoufalý James Smith přesvědčil vládu Jihoafrické republiky, aby zajistila převoz vzácného exempláře letadlem do Kapského města a jeho uskladnění.
Nový druh byl pojmenován podle kurátorky muzea v East Londonu - Marjorie Courtenay Latimerové - a podle řeky, v jejímž ústí byl vyloven první exemplář - podle Chalumny. Později se podařilo vylovit další latimerie, včetně nového druhu Latimeria menadoensis, objevené v Celebeském moři. Liší se tím, že má hnědou barvu a zlaté skvrnky. Navíc se zdá, že jsou obě populace geneticky odlišné - tzn. žijí odděleně už nejméně 2 - 11 milionů let.
Další výzkumy ukázaly, že latimerie podivná žije na dně oceánů v hloubkách okolo 200 metrů. Přes den se ukrývá v jeskyních a v noci vyplouvá na lov. Za potravou se potápí až do hloubek okolo 500 m. I když vypadá na první pohled neobratně, při pronásledování kořisti je schopna rychlé akcelerace. Zdá se, že má velmi úsporný metabolismus, takže nezkonzumuje zdaleka tolik potravy, jako stejně velké ryby. Kromě toho vědci pozorovali zajímavý způsob chování - latimerie se staví ve vodním sloupci vertikálně - hlavou dolů. Hledá tak kořist na dně, je totiž schopna vnímat slabé elektrické impulsy zahrabaných živočichů - podobně jako žraloci. Podobně jako žraloci má také chrupavčitou kostru a pevné šupiny.
Objev latimerie podivné byl pro vědu velmi významný. Představte si, jak významné by bylo dnes objevit živého dinosaura. Objev latimerie je ale ještě mnohem zajímavější, protože se jedná o mnohem staršího živočicha. Navíc se předpokládá, že lalokoploutvé ryby, jako je latimerie, byly vývojovým článkem, který umožnil přechod obratlovců z vody na souš. A my dnes můžeme tuto rybu sledovat v přirozeném prostředí, což může prozradit mnoho o dobách, ze kterých pochází. Kromě toho se chystá sekvenování jejího genomu, což by mělo definitivně rozřešit otázku důležitých evolučních návazností.
A nám nezbývá než doufat, že když latimerie přežila vymření dinosaurů před 65 miliony lety, že přežije také zájem člověka. V roce 1952, když byla potvrzena příslušnost latimerie k lalokoploutvým rybám, začala všechna světová muzea usilovat o získání této ryby do svých sbírek. Není proto divu, že počty latimerií u Komorských ostrovů poklesly. Od roku 1989 ji proto chrání Mezinárodní úmluva o obchodu s volně žijícími živočichy - CITES.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
