Všichni možní sběrači a já
Jako ptáci nebeští: nesejí, a přece sklízejí Francouzský dokument Všichni možní sběrači a já vypráví o lidech přiživujících se paběrkováním na polích, v zahradách, u mořských břehů. Svéráznými hrdiny jsou tu lidé, kteří se probírají zbytky na trzích, pátrají po odložených předmětech určených ke sběru. Před několika desetiletími by snímek jistě vyzníval jako sociální obžaloba, dojímal by či rozhořčoval bezmeznou chudobou, která důstojnější život nedovoluje. I když tuto situaci nepopírá, Agnes Vardová svou výpověď zasvětila jedincům, kteří si vědomě zvolili takříkajíc alternativní existenci - odmítají blahobytnou spotřební společnost a chtějí dokázat, že lze žít z toho, co ona vyvrhne. Režisérka je sleduje po celé Francii a svým způsobem se považuje za jednu z nich.
Výpověď neskrývá autorčinu subjektivitu, ostatně sama namluvila komentář, sama natáčela okouzlena možnostmi lehoučké digitální kamery (a natáčí i vlastní svraštělé ruce, když uvažuje o příchodu stáří, o všudypřítomném rozkladu a hnilobě). Neomezila se jen na vyděděnce a majitele pozemků či podniků, zapojila i množství dalších motivů. Mají podobu reportážních "právnických" vstupů, kde jsou objasňovány podmínky a okolnosti sběračství na již sklizených pozemcích či přivlastňování odložených předmětů. Často čerpá z výtvarného umění; hned na začátku je zmíněn - jako svého druhu východisko k tématu - Milletův obraz Sběračky klásků (a poté další obrazy s obdobnou tematikou). Vardová hledá i jinde, třeba na poli fotografie a jejích průkopníků.
Film je kritický ke spotřební rozmařilosti. Zpracovatelé i řetězce prodejen se chovají podivně: nepotřebné brambory, které velikostí neodpovídají normalizovanému sortimentu, vyvážejí na skládky. Režisérka rozmlouvá s bezdomovci, navštěvuje jejich příbytky, někdy přeplněné odpadky, ale nejčastěji ji zajímají samorostlé osobnosti, které mají své zakotvení a se "sběratelským" životním stylem souznějí. Všimneme si šéfkuchaře, který osobně vybírá potřebné bylinky a odmítá používat zmražené polotovary, o nichž nic neví. Ještě výraznější je zdánlivý paběrkář, který se živí zbytky zeleniny. Po oslovení překvapí přednáškou o výživné hodnotě rostlinné stravy: vyklube se z něho vysokoškolsky vzdělaný člověk, jenž opustil svou kariéru. Bydlí na ubytovně spolu s africkými přistěhovalci, které ve volných chvílích učí číst a psát. Samozřejmě bez jakékoli mzdy, jak s úsměvem dodává, neboť nespadá do žádného školského programu.
Vardová natočila dokument možná mírně exhibicionistický, sebestředný; film se ale nikde netváří jako objektivní analýza zvoleného jevu. Autorka, která se po celou svou tvůrčí dráhu věnovala i dokumentární tvorbě, se snaží zformulovat svou fascinaci lidmi na okraji a činí tak vynalézavě, se stopami sebeironie. Každopádně natočila unikátní dílo, které vybočuje z ustrnulých schémat a pohledů, byť uplatňuje pojetí v lecčems jednostranné, máme-li na mysli komplexní zachycení zvoleného fenoménu ve všech jeho podobách a vazbách.
Související odkazy: ČSFD, stránky distributora
Všichni možní sběrači a já (Les Glaneurs et la glaneuse), Francie, 2000, 82 min.
Scénář a režie: Agnes Varda, kamera: Didier Doussin, Stéphane Krausz, Didier Rouget, Pascal Sautelet, Agnes Varda, hudba: Joanna Bruzdowicz, Isabelle Olivier
