Obsluhoval jsem anglického krále
Nejnovější snímek Jiřího Menzela byl netrpělivě očekáván hned z několika důvodů. Obliba a úspěch jeho adaptací Hrabalových knih daly vzniknout obecně sdílenému pocitu, že Menzel rovná se Hrabal. Významný režisér se navíc odmlčel na třináct let. Cestu anglického krále na filmová plátna komplikovaly mediálně vděčné soudní spory o autorská práva, chvílemi to vypadalo, že snímek se do kin vůbec nedostane. Nakonec se podařilo a Jiří Menzel se pokusil navázat na úspěch Ostře sledovaných vlaků či Skřivánků na niti. UVNITŘ TRAILER!
Děj filmu je stejně dramatický jako časový úsek, ve kterém se odehrává. Vyprávění pikolíka Jana Dítěte (Ivan Barnev) se počíná kdesi v idylických dvacátých letech (kde je snímek stylizován do černobílé grotesky) a končí daleko méně idylickými lety padesátými. Dítě, malý člověk z malých poměrů, celý svůj život sní o jediném - být milionářem a mít svůj vlastní hotel. Už jako prodavač párků se naučí vnímat moc peněz, když zjistí, že po drobných mincích, které ze zábavy pohazuje kolem, se vrhají důstojní měšťané, továrníci i průmyslníci. Veškeré životní snažení tak podřídí jedinému cíli - být milionář a mít svůj vlastní hotel. Zatímco tiše bohatne, proplouvá tento "muž bez vlastností" reáliemi první republiky, okupovaného Československa i druhé světové války, aniž by ho poznamenala tragédie národa či vlastní selhání. Svou malost si však neodvolatelně vláčí s sebou, a když mu jeho splněný sen vynese patnáct let v kriminále, zjišťuje, že skuteční milionáři ho mezi sebe nepustí ani při draní peří.
Teprve v závěru své pouti přehodnocuje Jan Dítě - odsunutý do pohraničí - své celoživotní pinožení. Osamělý, v rozpadlé chalupě po jiných odsunutých věnuje se pouze "potřebám dne" a skrz hrabalovsky prosvícený půllitr s pivem nahlíží skutečný "smysl života".
Snímek je vyprávěn retrospektivně a zestárlý hrdina (v podání Oldřicha Kaisera) na své životní peripetie již jen vzpomíná a komentuje je.
Diváka tak tvůrci vláčí mezi dekádami první poloviny minulého století a sotva ho nechají přivyknout drsné realitě vybydlených Sudet, přesunou ho do prvorepublikového hotýlku nebo luxusního restaurantu v Praze, aby ho po chvíli vrátili zpět do pohraničí. Neustálé přelévání mezi minulostí a současností působí poměrně rušivě a nenechává nás ani na chvíli přilnout k tomu, co se na plátně odehrává. Odlišná fyziognomie obou představitelů jedné postavy navíc jen těžko umožní spojit si oba muže do jednoho, tím spíš že Dítětova hlavní proměna se odehrává mimo plátno. Místy dotěrný komentář, který nenechá vydechnout, zase střídají typicky menzelovské lyrické obrazy podbarvené hudbou - vzpomínky bývalého číšníka představují díky výpravnému zpracování útok na smysly. V pečlivě komponovaných obrazech defilují podnosy lahůdek servírovaných s prvorepublikovou noblesou, bílé ubrusy září a mezi tím vším probleskují ňadérka krasavic, na které si drobný blonďáček dokázal našetřit.
Obsluhoval jsem anglického krále je - jako většina Hrabalových textů - živelné, spontánní vyprávění (Hrabal ho napsal na počátku 70. let během necelých tří týdnů), postrádající klasickou románovou strukturu. Vzhledem k odlišným výrazovým prostředkům filmového a literárního media je fakt, že ho Menzel pro potřeby filmové adaptace uhladil do srozumitelného příběhu, srozumitelný stejně jako nutný. Úvodní formulka "film podle motivů" tak docela dobře může smířit diváka, který jde "na Hrabala" s divákem, který jde "na Menzela".
V kontextu současné české filmové produkce zaplevelené příliš průhlednými "komediemi" je určitě velmi důležité vědět, že se ještě točí kultivované a poctivě udělané filmy, které mají skutečné ambice a nevznikají z marketingových pohnutek - a nový Menzelův snímek takovou čistou "filmařinou" bezpochyby je.
Přesto v této souvislosti nedokážu nevzpomenout skvělého Něžného barbara, jehož v roce 1990 zfilmoval Petr Koliha a připomenout si, že existuje i jiný Hrabal. Bez chlácholivé laskavosti, ale stejně nezaměnitelně poetický.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Bioscop
Obsluhoval jsem anglického krále, ČR, 2006, 110 min
Režie a scénář: Jiří Menzel, kamera: Jaromír Šofr, hudba: Aleš Březina
Hrají: Oldřich Kaiser, Ivan Barnev, Josef Abrhám, Rudolf Hrušínský, Martin Huba, Pavel Nový, Marian Labuda, Zuzana Fialová
