Laťka nastavená proklatě vysoko
Festival České divadlo, který umožňuje pražským ctitelům divadla zhlédnout mimopražské inscenace, zahájil svůj dvanáctý ročník dramatizací románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy v režii Ivana Rajmonta a v podání souboru z Hradce Králové.
Inscenaci vévodí především herecké výkony ústředního páru Pavla (Filipa Richtermoce) a Štěpky (Pavly Tomicové). Ostatní figurky, ať už maloměšťácky uhlazené (například rodiče hrdinky), nebo selsky jadrné (Pavlovi rodiče a jiní obyvatelé statku) dotvářejí prostředí tak, aby o to výrazněji vynikla tragédie hlavní hrdinky a charakterová břečka jejího partnera.
Štěpka si stále uchovává své dětinské nadšení a dívčí snahu upoutat (nosí rudé, upnuté sametové šaty a miluje obrovské, extravagantní secesní klobouky). Chvílemi působí až infantilně (třeba ve scéně vítání prvního vlaku v městečku). Svou dětinskostí a nucenou mladickostí se však spíše snaží zapudit myšlenku jiného vlaku - totiž toho příslovečného posledního ujíždějícího. Jinými slovy: Štěpce tikají biologické hodiny, a tak se ze všech sil snaží získat ženicha. Je chytrá a schopná sebereflexe: moc dobře ví, že není hezká a že na malém městě se ženich shání jen těžko. Pavla Tomicová skvěle vystihla tragikomickou rovinu postavy. Návaly smutku a dotírající realitu přebíjí ztřeštěnými výstupy (viz radostný tanec evokující stárnoucí, amatérskou a těžkotonážní baletku nebo zmiňme její silvestrovské kabaretní číslo - křečovitě usměvavé a zároveň obdivuhodně artisticky provedené). Štěpka přistupuje na "obchodní" návrh k sňatku od notorického alkoholika, mluvky a frejíře Pavla a vdává se na jeho upadající statek. Zde se v nešťastném a zoufale nenaplněném manželství mění ve zralou ženu a nenáviděného muže neopouští, i když ten schází rychle postupující smrtelnou chorobou.
Protihráčem Tomicové je Filip Richtermoc jako důstojník Pavel. Tato postava není ani zdaleka tak mnohovrstevná a psychologicky zajímavá jako Štěpka. Je pravým ztělesněním nehodného syna. Pavel propil svůj podíl na statku, zadlužil otce, nikdy nepracoval a pracovat nechtěl, prošel dívčími náručími celé Evropy. A právě z nich si přinesl "dáreček" v podobě syfilis, která jej paralyzovala v jakýchkoliv manželských aktivitách. Překvapivé je jeho "namlouvání" Štěpky, během něhož postupuje zcela upřímně a přímočaře bez pokusu o diplomacii. Přiznává, že mu ve sňatku nejde o lásku ale o obchod. Slibuje, že bude hospodařit, což ale nesplní. Před diváky se Pavel díky postupující nemoci mění ze šviháckého světáka a nažehleného důstojníka v lidskou trosku. Sklátí se přímo mezi lidmi na maloměšťáckém korzu, není schopen pohybu, šílí.
Z inscenace se do paměti zaryje portrét silné ženy, jíž život zoufale nevyšel, a to v kontrastu s historickou epochou konce 19. století, jemuž "dýchá na krk" dvacáté století prodchnuté nadějemi v pokrok, vidinou blahobytu a úžasných objevů.
Hradecká inscenace každopádně nasadila novému ročníku festivalu České divadlo (které je od nynějška organizováno po kalendářních letech a nikoliv po divadelních sezonách) laťku velmi vysoko. Nicméně tuto neděli 4. února přiveze do Prahy hned dvě inscenace. Odpoledne se budou hrát v divadle Minor Tři mušketýři plzeňského Divadla Alfa. Tato maňásková verze podaná jako rozpustilá komedie posbírala hned několik cen. Mimo jiné vyhrála anketu Divadelních novin Inscenace roku, kde divadelní kritici a publicisté zvolili loutkovou inscenaci jako vítěznou vůbec poprvé. Večer se bude v Divadle pod Palmovkou prezentovat Městské divadlo Zlín s Beaumarchaisovou Figarovou svatbou. Inscenace Zdeňka Duška stylizovaná jako komedie dell'arte slibuje večer plný jadrného humoru a veselých gagů.
Program na www.foibos.cz nebo www.ceskedivadlo.cz
