České divadlo tentokrát tak trochu pro děti
Celoroční přehlídka České divadlo 2007 představila během uplynulých dvou neděl dvě inscenace připravené původně pro odrůstající děti. Nakonec se během pražských repríz Tří mušketýrů z Plzně a Tajného deníku Adriana Molea z Hradce Králové bavili především dospělí.
Tři mušketýři plzeňského Divadla Alfa v autorské úpravě "alfáckých" stálic Tomáše Dvořáka, Ivana Nesvedy a Pavla Vašíčka vsadili na fakt, že dobrodružný příběh diváci dobře znají a není třeba jej znovu podrobně vyprávět. A tak si maňáskoví hrdinové na jevišti vystačí s jazykovou zkratkou: výkřiky citoslovců a jmen. Soubor se soustředil na propracování detailů, s nimiž se vypořádal hravě a s humorem, který nakažlivě přenáší na publikum. Vodopád drobných nápadů baví, ale nedá se převyprávět. Naznačme alespoň, že diváci jsou svědky maňáskového divadla na divadle, odhalí zákulisí Richelieuových tajných odposlechů a drží palce podvyživenému, klátícímu se D'Artagnanovu koni. Švih tomu všemu dodává jarmareční kapela, která posuny v ději zakomponovala do svých písní.
O týden později se představilo renomované hradecké divadlo Drak s dramatizací u nás dobře známého Tajného deníku Adriana Molea . V režii Jakuba Krofty sledujeme jeden rok očima nedoceněného puberťáckého intelektuála Adriana Molea. A za tu dobu se s jeho osobností i rodinou dějí věci. Lépe řečeno, Adrian prožije pěkný kolotoč. Příběh se totiž celý odehrává na kulaté otočné plošině evokující starou dobrou černou gramofonovou desku. Británii 80. let evokují do nekonečna se opakující, nesmrtelné melodie od ABBY. Točna dovoluje zajímavé kompozice (hrdinové bez hnutí "přijedou" na scénu), vtipné gagy (jízda na kole), ale především svižné tempo a přestavby bez prodlev. K tomu přispívají samozřejmě také herci obdivuhodně briskními převleky a skoky z role do role. Třeba Jiří Vyšohlíd se z umolousaného a nemluvného tatínka mění v komisního a nervního pedagoga, což je zvláště pikantní ve scéně, kdy si tyto dvě postavy telefonují. Ale takovou situaci Draci samozřejmě vyřeší s nadhledem a humorem. Za zmínku jistě stojí také výkon Jiřího Kohouta v titulní roli. Herci je ve skutečnosti přece jenom o něco víc než čtrnáct, takže ve výsledku působí Adrian jako trochu zaražený a zpožděný hrdina, se kterým ale nutně musíme sympatizovat.
Inscenace se drží naivní stylizace a podtrhuje princip hry na divadlo. Převlekání probíhá na jevišti, postavy se mění pouhým náznakem kostýmu a jejich charakter není vykreslován psychologicky, ale pevnými, poněkud přehnanými tahy.
Stručně lze shrnout, že vysokou úroveň inscenací doposud prezentovaných na festivalu České divadlo 2007 se podařilo udržet i v další části, a tak se diváci mohou těšit na další zajímavé pokračování.
