Hrst rozbitých kamínků

Široce založeným dokumentárním a románovým svědectvím o poměrech v někdejším tzv. východním bloku je kniha Lehká nostalgie po těžkých časech ruského historika a spisovatele Petra Šiljajeva (nar. 1949), narozeného a donedávna žijícího na Ukrajině. Jednu ze zemí někdejší ruské federace opustil s pocitem ohrožení života i své novinářské práce v roce 2002 a po krátkém pobytu v USA se usadil v Čechách.

Český překlad vzpomínek nazvaných Lehká nostalgie po těžkých časech je výběrem z rozsáhlého, šestisetstránkového originálního textu. Výběr, se souhlasem autora, provedl překladatel díla, Miroslav Staněk, jenž v překladatelské poznámce uvádí, že pro české vydání byly zvoleny především ty pasáže, které mají určitý vztah ke zdejšímu prostoru, lidem i historickým okolnostem.

Příběh Andreje, autorova alter ega, je líčením osudového putování druhou polovinou dvacátého století skrze "zakletou" krajinu tehdejšího Sovětského svazu. Děj knihy se hlavně odehrává na Ukrajině, kde Andrej vyrůstá a potkává své první i osudové lásky, z nichž tou nedosažitelnou a poznamenávající je dcera populárního českého zpěváka Rudolfa Cortése. Šiljajev popisuje ukrajinské reálie, uvolněnou atmosféru šedesátých let, která v mnohém připomíná náladu v tehdejším Československu. Hlavní hrdina prochází obtížemi dospívání, miluje filmy, jejichž výčet a popis je jednou z výstižných dobových "ilustrací".

Osobní hledání dospívajícího mladíka, rozhlížejícího se po nejednoznačných dějinách vlastní země, je prokládáno úryvky z dobového tisku, dokumenty o skutečné tíži doby, o věznění básníků, o postizích odpůrců režimu. Zvláštním, i když v díle ne příliš do hloubky reflektovaným momentem je Andrejova účast na ruské vojenské intervenci v Československu v srpnu 1968. Přístup Petra Šiljajeva je dvojí. Uvádí okolnosti kontextové v obšírně rozklenuté obecné rovině, anebo se zabývá subjektivními niternými pochody, nejvnitřnějším prožíváním. Spojení těchto dvou stanovisek je však velmi vágní. Celek nedrží pohromadě. Mechanismus příběhu, zajišťující čtivost a srozumitelnost chybí. Bohužel, autor se "ztratil" ve svém vyprávění. Že si je toho vědom, dokládá závěrečná "obhajoba" O knize a jejím autorovi, v níž je řečeno: "V knize nenajdeme klasické hrdiny či antihrdiny, chybí i tradiční syžet. Obsah je poslepován z pestrých střípků, které se nám až po přečtení knihy složí v konečný tvar."

Petr Šiljajev měl jistě v rukou zajímavé téma. Své zážitky a pocity však vypráví nepřehledně. Chce říci příliš mnoho, ale zanedbal dějovou linii a srozumitelnost. Zůstal soubor poznámek, vzpomínek a nápadů. Nepochybně v jednotlivostech poutavý, v celku však nepřitažlivý a nepřesvědčivý. Šiljajevovo vyprávění není nijak razantní. Nezarývá se pod kůži, nefascinuje ani nešokuje. Připomíná neumělý deník zápisků a nalepených výstřižků. Mnohdy je líčení velmi popisné, zdlouhavé a nesouvislé, okázale šroubované a formální. Mozaika, kterou mělo Šiljajevovo dílo být, nevydala celistvý obraz. Zůstala hrstí rozbitých kamínků.

Petr Šiljajev, Lehká nostalgie po těžkých časech, Akropolis, Praha 2006, překlad: Miroslav Staněk, str. 288.