Globální klima stále za výhodnou cenu!

Všichni odborníci se asi dnes shodnou na tom, že vlivem skleníkových plynů dochází ke globálnímu oteplování klimatu. K čemu tento proces povede, se dnes a denně dozvídáme z tisku - tání ledovců, zvyšování mořské hladiny v jedné části světa, nedostatek pitné vody v druhé nebo vymírání druhů. Britskou vládu zajímalo, zda je ekonomicky výhodnější dalšímu globálnímu oteplování zabránit už v současnosti, nebo zda začít jednat později, kdy už možná budou k dispozici dokonalejší technologie. Proto si nechala vypracovat od vládního ekonoma Nicholase Sterna Zprávu o ekonomických dopadech klimatických změn. Sternova zpráva jednoznačně podtrhla nutnost okamžitě jednat. Přesto se ozývají hlasy, které ji zpochybňují. Sternovu zprávu představil ve středu 21. února na půdě německého velvyslanectví v Praze člen Sternova týmu - Dimitri Zenghelis.

Jak cenu oteplování klimatu vyčíslit?

Vládní ekonomové zjistili, že ve hře je celá řada neznámých proměnných. Dopředu nelze odhadnout kroky jednotlivých vlád, populační růst, růst produktivity nebo technologický a energetický rozvoj. Kromě toho si nejsou výzkumníci jisti, jak konkrétně imise oxidu uhličitého ovlivňují jeho atmosférické koncentrace. Není jasný vztah mezi koncentrací skleníkových plynů v atmosféře a teplotou, není jasný vztah mezi teplotou a konkrétními následky oteplování.

Jak vyčíslit dopady oteplování klimatu na ekonomiku?

I to je problematické. Ví se například, jak měřit dopad na zemědělství, obtížnější je ale měřit dopady na životní prostředí, na lidské zdraví nebo cenu válečných konfliktů. Ekonomové navíc do nákladů nezahrnuli sociální dopady. Co si pod tím představit? Pokud dojde k zatopení Bangladéže nebo v Africe zavládne nedostatek pitné vody, budeme se muset postarat o uprchlíky. A s těmito výdaji studie nepočítá.

A výsledek?

Členové Sternova týmu zjistili, že pokud bude pokračovat současný stav produkce imisí skleníkových plynů, škody způsobené oteplováním klimatu se budou pohybovat řádově okolo 10-11 % HDP. Přitom, kdybychom začali jednat okamžitě, flexibilně a v globálním měřítku, cena za globální oteplování by byla pouze 1 % HDP.

Pro pochopení problému je klíčová mechanika toku a uskladňování oxidu uhličitého v atmosféře. Tokem jsou myšleny roční imise. Problém ale působí už uskladněný oxid uhličitý. Pokud si zachováme současný trend v průmyslu, vzroste současná produkce 40 milionů tun CO2 za rok na 80 milionů tun na konci století. Abychom stabilizovali situaci, tzn. aby zásoba CO2 v atmosféře už dál nenarůstala, musíme snížit roční produkci CO2 pod 10 milionů tun, optimálně na 5 milionů tun.

Koncentrace CO2 v atmosféře se udává v jednotkách ppm (parts per milion), jde o vyjádření počtu částic CO2 na 1 milion částic vzduchu. Před velkou průmyslovou revolucí se koncentrace CO2 v atmosféře pohybovala okolo 100-150 ppm. Dnes je to asi 380 ppm.

Cena za globální oteplování ve výši 1 % HDP bude platit, pokud udržíme koncentraci CO2 v atmosféře na hladině max. 550 ppm, což znamená oteplení o 3 °C. Pokud se teplota zvýší o 3 °C, Země nebude ideální místo pro život - toto oteplení je však reálné. Stabilizace koncentrace CO2 na 450 ppm, která by byla ekvivalentní nárůstu teploty o 2 °C, bohužel není možná. Museli bychom pomocí drahých technologií odebrat část atmosférických zásob CO2 a současně snížit i produkci skleníkových plynů. Dosažení 450 ppm by bylo finančně a technicky méně náročné, kdybychom začali před 10 lety. 550 ppm je reálné, ale budeme muset investovat. Pokud budeme čekat dalších deset let, i 550 ppm bude mimo náš dosah. Takže jednat je velmi důležité, jak zdůraznil Dimitri Zenghelis.

Více se dozvíte v přírodovědném magazínu Natura.