Je seriál o Skippym horor?
Když se sami sebe zeptáte, který klokan je nejznámější, patrně se vám vybaví Skippy, hrdina seriálu, který obletěl celý svět. Udělali jste si podle něj představu o tom, co všechno klokani dokáží? Potom na to rychle zapomeňte - Skippyho chování má k tomu reálnému klokanímu hodně daleko. Snad právě proto je taky mnohými zoology označován spíše jako horor než selanka pro děti, kterou měl být.
Klokani, pro nás exotičtí australští tvorové, rozhodně nejsou vybaveni tak vysokou inteligencí, aby mohli řešit složité problémy - jejich styl života po nich zkrátka nic takového nevyžaduje. A to se netýká jen Skippyho, jenž patřil mezi klokany šedé, ale i ostatních druhů.
Mnohem zajímavější jsou jejich reálné vlastnosti, které jsou v přírodě naprosto ojedinělé - asi nejznámějším je v tomto smyslu jejich systém rozmnožování. Legendární kapsu neboli vak mají samozřejmě jen samice a mládě se do něj narodí ještě ve fázi zárodku, kdy měří 1-2 centimetry. Jediné, co je na tomto miniaturním tělíčku k rozeznání, jsou přední končetiny, kterými se do vaku vydrápe a velmi silně se přisaje k matčině struku. Tam poté zůstává několik měsíců a teprve zde se vyvíjí (na rozdíl od ostatních savců, u kterých růst mláďat probíhá uvnitř dělohy). Druhou velmi zajímavou vlastností klokanů je jejich schopnost "pojistit" si mládě. Když totiž klokanice porodí do vaku jedno mládě, během dvou dnů se páří znova a začíná se vyvíjet další zárodek - ten však po několika dnech přeruší svůj vývoj a "usne". Jakmile by však matka přišla o své první mládě, tento druhý zárodek se začne okamžitě znovu vyvíjet a klokanice tak může porodit hned znovu - díky tomu se klokani rozmnožují téměř nepřetržitě.
Tito úžasní australští tvorové však skrývají ještě mnohem více zajímavostí. Dozvědět se je můžete od kurátora sekce savců v Pražské zoologické zahradě Pavla Brandla.
Převzato z Českého rozhlasu Leonardo
