Legenda o vědě

Dokazovali nám dokazovaným, že se musíme hezky učit, abychom se stali platnými členy společnosti. Jejich.

Dosáhli toho, že jsme nechtěli mít nic společného ani s marxistickou vědou, ani s marxismem, ani s Leninem, ani s Kapitálem (míněna kniha). A už vůbec ne se stranickou legitimací.

Potud rám obrazu druhé poloviny XX. století v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku, úhrnem v Československu.

V jejich vědecké hagiografii byl český lev ve státním znaku zbaven pohlavních znaků, ve jménu viktoriánské morálky Komsomolu. A zbaven i královské koruny, byl opatřen hvězdou.

V témže pojetí se nesla i oficiální ikonodulie, tedy uctívání obrazů svatých, neboť komunistická ideologie převzala mnohé od církve svaté, s tím, že stranická organizace neuznává existenci Boha, jehož roli se v trapně omezených lidských možnostech pokusila převzít ve jménu vlastní všemohoucnosti a vševědoucnosti.

Seriál o Kodexu gigas se pohybuje v jiném rámu, v jiném obraze, jiných barvách a zcela jiném pojetí.

Osciluje v rozpětí mezi legendou a vědou XXI. století. Ve spektru je přirozeně obsažena i velká kapitola dějin umění a kultury jako takové, společnosti tak, jak ji známe, jinými slovy řečeno, Kodex gigas dodnes sleduje osudy Evropy a Evropa v něm obrazí osudy své.

V seriálu se pokoušíme vysvětlovat řád a strukturu textů legend. Systematičnost a strategii, plán i cíl.

Což ostatně odpovídá i zjištění tentokráte stroze vědeckému. Archeologie pracuje se skutečností. Tu dávnou nedokážeme interpretovat jinak než v hypotéze. Tam, kde archeologie předá svá fakta, která nelze zpochybnit, přebírá historik roli člověka, který má před sebou nevděčný úkol: úkol rekonstrukce.

Jsme tam, kde jsme začali: u legendy a vědy.

V Českém krasu stojí klášter benediktinů, tedy řádu , který založil i klášter v Podlažicích. V 50 metrů dlouhé travertinové jeskyni žil - prý - kdysi sv. Ivan, poustevník. Teď by muselo nastat dlouhé vyprávění.

Na úvod jistě stačí, když řekneme: legendy jsou součástí vědy. Přinejmenším jako pramen.