Platnost Benešových dekretů
Celý týden jsme se na tomto místě zabývali prezidentskými dekrety z roku 1945 a tím, co obsahují. Spolu s nimi je spojený i novodobý a často opakovaný požadavek na zrušení dekretů. Oponenti ale tvrdí, že dokumenty dnes už prakticky nejsou živými normami, a proto ke zrušení není jakýkoliv důvod. Jak je to s jejich platností a možností zrušení?
Dekrety z roku 1945 nahrazovaly práci neexistujícího československého parlamentu. Byly to zákony, které měly za úkol napravit ničivé následky skončené války, obnovit hospodářství a vypořádat se se zrádci. Jak říká docent historie práva z Karlovy univerzity Jan Kuklík, vláda těmito dekrety měnila i některá dosavadní zákonná ustanovení a jejich rušení by nebylo správné.
Jan Kuklík: Myslím si, že by snad nebylo ani vhodné nutit ČR vysloveně rušit konfiskaci nacistických organizací, které měly svůj majetek v protektorátu.
Rušení dekretů je ale dáváno spíše do souvislosti s majetkovými konfiskacemi fyzických osob. Podle Kuklíka ale dnešní listině základních práv a svobod nevyhovují jen některé části prezidentských dekretů.
Jan Kuklík: A tady jsme právě u toho zásadního problému. Normy jsou právními normami roku 1945. Většina z nich, a zvláště dekrety, které se týkají majetku, své účinky realizovala v roce 1945, protože majetek se například konfiskuje k určitému datu. Vymezí skupinu osob, které se má konfiskovat a je to tedy majetek, který je k tomu datu v jejich vlastnictví.
Není tedy možné se domnívat, že by podle dekretů mohl být jakýkoliv majetek zkonfiskován i dnes. Tyto normy byly totiž během uplynulých 57 let od svého vzniku překryty novými zákony a prakticky už neplatí.
Jan Kuklík: Takže není ani jasné, v jaké podobě by se ty dekrety měly rušit.
"Obavy z toho, že by dekrety byly v rozporu s právem EU, jsou tedy plané," říká Kuklík. Přesto se podle něj ČR po vstupu do EU nevyhne žalobám proti platnosti dekretů.
Jan Kuklík: Nicméně, myslím si, že takové žaloby by striktně právně vzato neměly mít naději na úspěch z řady důvodů.
Jedním z nich je podle historika Jana Němečka i fakt, že by tím byly zpochybněny stejné normy, které po válce přijímaly i jiné evropské státy, a kterými se vyvlastňoval německý majetek a takoví lidé byli přesidlováni do Německa.
Jan Němeček: Tím, že se překoná jedna překážka, tak potom se můžou začít překonávat i další, ať už je to Polsko, Jugoslávie, nebo její následnické státy, a další země.
Říká Němeček a dodává, že "například tím, že bychom zrušili dekret o konfiskaci německého majetku, dotklo by se to i historicky platné reparační úmluvy z Paříže."
Jan Němeček: My se de facto nemůžeme vzdát něčeho, co nám ta úmluva přiřkla. A my se toho nemůžeme vzdát sami. Museli by s tím souhlasit i ostatní signatáři pařížské úmluvy.
"Přesto je zrušení dekretů, čistě technicky vzato, možné," reaguje právník Jan Kuklík. Podle něj by ale takový krok mohl velmi znejistět současné vlastníky nemovitostí, které byly v roce 1945 vyvlastněny.
Jan Kuklík: Může to také být velmi negativní dopad na vztah veřejného mínění ke vstupu do EU a myslím si, že to by byla jistě otázka, kterou si současní političtí představitelé ČR i států EU jistě nepřejí.
