Obrovský chovatelský úspěch ZOO Praha
Pražská zoo odchovala jako první na evropském kontinentu varany komodské, největší ještěry světa! 16. 4., 19. 4. a 25. 4.2007 se v Zoo Praha vylíhla tři mláďata varanů komodských. Vylíhla se ze snůšky pěti vajec, stav dvou vajec ze snůšky nevedl k vylíhnutí. Kondice prvních dvou vylíhnutých mláďat je dobrá a je pravděpodobné, že se budou i nadále zdárně vyvíjet. Třetí mládě se vylíhlo ve středu 25.4. ráno a je tedy příliš brzy odhadovat možnosti jeho dalšího vývoje.
Vylíhnutí a úspěšný odchov varanů komodských jsou ve světě zoologických zahrad považovány za mimořádně vzácný a náročný jev, který nemá dosud sjednocenou metodiku a obnáší mnoho neznámých. Bez dokonalé znalosti druhu a všech dostupných zkušeností je prakticky nemožné odchovu v lidské péči dosáhnout. V Praze se to podařilo týmu herpetologů, vedeném kurátorem chovu plazů Petrem Velenským, po necelých dvou a půl letech chovu mladého páru varanů.
Náš pár varanů komodských byl do Prahy dovezen v listopadu 2004, několik dní před otevřením Pavilonu indonéské džungle, kde varani od té doby žijí a kde také došlo k odpáření a ke snůšce. Přišli k nám z Taman Safari Indonesia jako dar prezidenta Indonésie České republice. Za kvalitu péče o zvířata se musel Indonésii osobně zaručit prezident ČR Václav Klaus, neboť v Indonésii jsou tato zvířata považována za národní poklad. Dnes je našim varanům necelých pět let a je to jejich první snůška.
Na světě je v lidské péči chováno jen asi 150 varanů komodských. Mimo Indonésii se je zatím podařilo rozmnožit jen ve dvanácti zoologických zahradách, poprvé až v roce 1992 ve Washingtonu. V Evropě se odchov podařil jen v přírodním výběhu soukromé zoologivké zahrady na Kanárských ostrovech v roce 2004, v zahradách na evropském kontinentu dosud nikdy. V Evropě je v současné době pouze devět samců a dvě samice varanů komodských schopných reprodukce.
Co je varan komodský
Varan komodský - latinsky Varanus komodoensis, v lokálním dialektu mangarrai "Ora", anglicky "Komodo Dragon" (komodský drak), v hindi Biscobra (2x nebezpečnější než kobra), malajsky "buaja darat " (pozemní krokodýl). Mýtické zvíře, největší ještěr světa. Dva žijící druhy varanů sice mohou být delší než v. komodský (varan skvrnitý a varan Salvadoriův) ale ani zdaleka nedosahují mohutnosti a impozantnosti varana komodského, jehož samci mohou v délce přesáhnout tři metry a ve váze až 100kg (rekord činí 313cm a 160kg). Průměrná délka a hmotnost v přírodě je kolem 260cm a 50kg. Samice jsou o třetinu menší než samci. Varan komodský je jediný ještěr na světě, který je vrcholovým predátorem, loví jeleny, prasata a dokonce i buvoly. Na kořist číhá a zmocňuje se ji krátkým, ale bleskurychlým výpadem. Rychlostí 14 - 18,5 km/hod. dokáže kořist i krátce pronásledovat. Po jejím dostižení se do ní zakousne svými ostrými pilovitými zuby a otáčením kolem své osy z ní vytrhává kusy masa. Tím způsobuje závažné krvácející rány, které navíc infikuje smrtícím koktejlem bakterií dutiny ústní. Těch bylo izolováno kolem 50 druhů, 7 vysoce toxických. Kořist často hyne následky ztráty krve i infekce. Varani ji dokáží stopovat a pach čerstvé mršiny jsou schopni zachytit rozeklaným, až půlmetru dlouhým jazykem na vzdálenost 11km! K mršině se často sběhnou varani s širokého okolí. Dospělý varan se k ulovení kořisti nebo k nalezení mršiny dostane průměrně po 26 dnech půstu a hledání. Jejich lovecké trasy se v průběhu této doby zvětšují z průměrných 2km za den až k 11km. Lovecký revír si rozšiřují i plaváním v moři, půlkilometrová vzdálenost pro ně není žádná překážka. Hltavé nasycení je velmi rychlé, 50 kilogramové samici trvalo rozporcování a pohlcení prasete 17 minut. Varani komodští jsou jako ostatní plazi ektotermní živočichové získávající tělesnou teplotu od slunce (proto jsou tak úsporní v příjmu potravy). V noci může jejich tělesná teplota klesnout až na 20°C, ale ranním sluněním ji rychle zvýší až k hodnotě přes 35 °C (nejvyšší zaznamenaná teplota je 40 °C). Spí většinou v norách, které se vyhrabávají, spánkem tráví zhruba 12 hodin denně. Varani komodští jsou samotáři, kteří se sdružují u mršiny nebo u příležitosti rozmnožování. V tom případě jsou k sobě velmi agresivní, zejména samci se často perou a svou infikovanou tlamou i ostrými drápy si zasazují vážná poranění. Síla jejich imunitního systému je dalším fascinujícím rysem zasluhujícím další výzkum - poranění varani hojí své infikované rány bez problémů. Samice kladou vejce do nor nebo do hnízd tabonů, bežná inkubace trvá 7-8 měsíců. Mláďata jsou zcela odlišná od dospělých, jsou štíhlá a pestře zbarvená. Vedou totiž stromový způsob života, kterým unikají nežádoucí pozornosti ze strany rodičů a dalších dospělých varanů. Varani komodští totiž o mláďata nepečují, ale loví je!
Proč je tak vzácný
Varan komodský byl popsán teprve v roce 1912. Žije na malém území ostrova Komodo a přilehlých ostrovů Rinca, Gili montang a Flores souostroví Malé Sundy v Indonesii. Jeho celková populace je odhadována na 5000 jedinců (v lidském měřítku počet obyvatel větší vesnice). Počet dospělých samic schopných rozmnožování se však odhaduje na 600. Varani jsou chráněni v národním parku Komodo (1000 km?), ohrožení jsou pytláctvím (nejen varanů samotných ale i jejich lovné zvěřě) a mimo národní park i přeměnou biotopu. Jejich areál je ale tak malý, že celou populaci může v seismicky neklidné zóně zničit jeden sopečný výbuch. Proto je varan komodský ve světových zoologických zahradách chován a zkoumán a jeho populace ex. situ tvoří tzv. pojistnou kolonii. V USA i v Evropě všechny instituce chovající varany úzce spolupracují, v Evropě pod hlavičkou EEP (European endangered species breeding programm -evropský program chovu ohrožených druhů). Chov varana komodského v lidské péči patří k nejnáročnějším úkolům zoologických zahrad. První rozmnožení mimo Indonésii se podařilo až v roce 1992 ve Washingtonu. V Evropě varany komodské jako první rozmnožila soukromá zoologická zahrada v přírodním výběhu na Kanárských ostrovech v roce 2004. V letošním a loňském roce jsme se dočkali vědecké senzace, když nejprve v Londýně a poté v Chesteru vylíhli mláďata, zplozené bez účasti otce. Tento jev se nazývá partenogeneze a tímto způsobem vzniklá, geneticky bezcenná mláďata jsou samci bez velké chovatelské perspektivy. Do dnešního dne tedy varany rozmnožilo 12 světových zoo, většinou na území Severní Ameriky. Přesto se ukazuje, že chov tohoto vzácného zvířete stále není uspokojivě zvládnutý. Loni v květnu se v Rotterdamu konala konference s těmito tématy - vysoká úmrtnost dospělých varanů komodských (v Evropě dnes zbyly jen dvě dospělé samice!), agresivita samců, která je často na překážku úspěšného oplození, nedostatečný podíl rozmnožených jedinců v chovu. Na této tiskové konferenci jsme prezentovali náš názor na způsob chovu a doufáme, že rozmnožení a dobrá kondice našich varanů ho potvrzuje.
Průběh chovu až do zabřeznutí
Při stavbě výběhu jsme se snažili eliminovat zmíněné chovatelské potíže. Dospěli jsme k názoru, že hlavní chybou chovu je nedostatek tepla, který jsme odstranili instalací 10 infrazářičů o celkovém výkonu 20 000 watů. Tyto zářiče podobně jako sluneční paprsky vyhřívají podklad terénu a hřbety slunících se varanů. Běžná teplota písku a skal ve výběhu je 35 - 45°C, chtějí-li se varani ochladit, musejí se uchýlit do chladných koutů výběhu. Dalším problémem chovu bývá nedostatek pohybu. Výběh je proto je bohatě vertikálně členěn, a zvířata jsou nucena při prolézání výběhu šplhat. Velmi užitečný je vodní příkop s výškou hladiny 180cm. Varani velmi často plavou a uplatňují tedy další pohybovou aktivitu. Velmi důležité je samozřejmě krmení. Zpočátku jsme varany krmili jako v jiných zoo - pravidelným přísunem co nerozmanitějších mrtvých živočichů - potkanů, morčat, křepelek, králíků atd. Před rokem jsme však režim radikálně změnili směrem k přírodnějšímu způsobu. Dnes dostávají varani jednou za tři-čtyři týdny polovinu mrtvé kozy nebo ovce včetně vnitřností, kůže, kostí atd. kořist je jim k dispozici ještě druhý den - již poněkud zavánějící. Tento způsob příjmu potravy (tzv. feast and fast neboli hodokvas a půst) kopíruje způsob příjmu potravy v přírodě a velmi stimuluje aktivitu zvířat. Třetí, případně čtvrtý týden od nakrmení jsou varani velmi aktivní, "cvičí" ve výběhu a zbavují se pro ně škodlivých tukových a jiných rezerv. Věděli jsme, že velmi důležité bude odolat žravosti našich, v okamžiku příchodu dvouletých, varanů a směrovat je do pomalého a plynulého růstu. Velmi častou chybou je totiž krmení ad libitum (podle libosti zvířat), které vede k přetučnění, metabolickým poruchám a brzké smrti. Naše zvířata měřila při příchodu 170 a 149 cm (samec a samice) při váze 12,5 a 6,5 kg. Při posledním vážení v lednu tohoto roku měřil samec 204 cm a vážil takřka 22 kg, samice při délce 181 cm vážila 14 kg. Takovéto tempo růstu zhruba odpovídá přírodním podmínkám. Výběh je stavěný i na možný budoucí oddělený chov pohlaví v případě agresivity samce. Základy, skryté v písku i pod hladinou, nám umožňují do hodiny rozdělit výběh bambusovými kůly. Každý jedinec má navíc svoji jeskyni 4x1m velkou, v níž je možné ho oddělit na krmení a podobně. Důležitým prvkem výběhu jsou speciální lampy, vydávající UVB záření, potřebné pro správný metabolismus vápníku.
Metodika odchovu - průběh hledání vajec, líhnutí, narození
V průběhu chovu jsme několikrát zanamenali pokusy o páření, následované dokonce v jednom případě falešnou březostí a předstíraným nakladením vajec. Pohlavní dospělost u varanů komodských nastupuje - dle odborné literatury - ve věku 5 let. Přesto jsme již několikrát marně prohrabávali připravené kladiště - vyhřívanou dutinu se 110 cm hlubokou vrstvou písku. Několikrát jsme rovněž s kolegy z plzeňské zoo prováděli ultrazvukové vyšetření samice a mapovali stav jejích vaječníků. Dne 22. 1. 2007 jsme zanamenali námluvy, doprovázené typickým samčím agresivním chováním. Samec natolik podrápal samici, že musel být oddělen a samici jsme museli ošetřit. Ultrazvukové vyšetření prokázalo, že její pohlavní orgány jsou již dospělé. Před opětným vypuštěním samce jsme instalovali nad výběh dvě kamery a chovatelé mapovali celý 24 hodinový průběh varaní aktivity. Chtěli jsme si být jisti, že zachytíme jak případné známky agrese, tak i možné kladení samice. Záznam z noci 28. 3. 07 ukázal, že samice ignorovala umělé kladiště, v jiné části výběhu prohrabala betonovou podlahu výběhu, v dutině vyplněné zhutněnou zeminou vyhrabala velkou noru a ještě v noci ji zahrabala. Po dvouhodinovém hrabání v tomto prostoru jsme skutečně našli snůšku, která však obsahovala 5 vajec relativně těsně před líhnutím. V dutině bylo 32°C a velmi vysoká vlhkost. Kožovitá vejce zhruba 10 cm dlouhá a 220 - 276 g těžká vejce byla popraskaná, přesto jsme se je pokusili uložit do umělé líhně. Zpětným prozkoumáním poznámek jsme dospěli k závěru, že samice kladla 4. 9. 2006. Snůšku jsme tedy nalezli po 207 dnech vývoje. V optimální teplotě a vlhkosti 3 vejce zatáhla pukliny a vývoj pokračoval dál. První mládě rozřízlo vaječný obal 15. 4. a 16. 4. se samostatně vylíhlo, druhé mládě ho následovalo 19. 4. Poslední mládě se začalo klubat 24. 4. Inkubační doba je tedy 224 - 233 dní. Mláďata váží 104 a 129 g a jsou dlouhá kolem 43,4 cm a 45,9 cm. Jsou velmi pestře zbarvená a ani štíhlým tvarem těla se nepodobají svým pozemním rodičům. Protože první dny a týdny života, kdy čerpají živiny s žloutkového váčku, jsou velmi choulostivá a zranitelná, byla umístěna do odchovny s velmi omezeným přístupem. Jejich terárium měří 110 x 80 x 60 cm, je osvětlováno a vyhříváno speciální 300W lampou, obsahující UV složky záření a je velmi bohatě členěné silnějšími větvemi. Mláďata většinou celé dopoledne prospí, odpoledne se sluní ve větvích. Zatím jsou velmi plachá a důležitým chovatelským úkolem bude navázání kontaktu a přivyknutí k manipulaci. První mládě již začalo přijímat saranče a malé myšky, které budou spolu s křepelčími vejci jejich hlavní potravou.
