Legenda o legendě

Profesor Nejedlý to byl, který spatřil souvislosti mezi husitskou dobou a revolučním kvasem komunistů po druhé světové válce, a to na území, které především úporně kolaborovalo, aby si posléze hrdě připsalo zásluhy vítězných spojenců.

Nemáme ve vlastních dějinách příliš tak významných etap, na které se můžeme obracet jako na vzor a potvrzení identity.

Bílá hora je v podání národní tragédie legenda, současní historici se snaží vrátit pravdu realitě, doba "temna" je Jiráskův bestseler, podobně jako vznik mýtu o Chodech a Psohlavcích. Plyne z toho jediné, že Alois Jirásek byl náramně vhodný autor pro Hollywood, což mělo dvě chyby. S češtinou se do světa těžko proráží a film tehdy ještě nebyl.

V pamětech plzeňského archiváře zůstal záznam o tom, jak se statný chasník z Domažlic, místní hospodský, nadchl pro Jiráskovu představu Psohlavců tak mocně, že uspořádal průvod do Prahy při příležitosti kladení základního kamene pro Národní divadlo a to v krojích, které předepsal spisovatel i s čakany i s prapory se psí hlavou, zkrátka se vším všudy.

A dějiny napsaly samy sebe.

Podobně je tomu s husity, jak se tak rozhlížím. Nenašel se ještě nikdo, kdo by chtěl nebo měl možnost natočit film o velké době našich dějin se vším všudy. Ostatní národové si sice také vymýšlejí a leccos přikrašlují, ale v zásadě si své problémy, díky kinematografii, už vyřídily. My čekáme, neboť vlastní minulost nám většinou překáží tak, že se za ten pocit musíme mstít především přítomnosti.

A když kráčíme například v průvodu partyzánů v roce 1945 po Václavském náměstí, zdá se, že jsme ani tolik lesů neměli, aby se tam celý ten partyzánský národ vešel.

Abych tak řekl: co říkat dál, že.

Snad jen to, že mne potěšilo, kterak město Chrast, vedle něhož, v Podlažicích, vznikl Kodex gigas, dovezlo největší kámen do základů Národního divadla.

Obvykle se tomu říká genius loci. Já bych k tomu dodal: že by snad na té legendě o Kodexu gigas přece jen něco bylo?

Jenže - moc vědecké to není.

Tak nechám legendu legendám.