Už jsme doma - 20 let a dost
S kapelou Už jsme doma to není jednoduché. A to ze všech myslitelných úhlů pohledu. Nemají to lehké její členové - za posledních pět let se zvýšila frekvence obměn sestavy na maximum. Nemají to lehké ani fanoušci skupiny - někteří už ztrácejí trpělivost a přestávají doufat, že UJD ještě budou kdy "jiní", někam se vyvinou a přestanou přehrávat jen staré hity v zarytě nepozměněných aranžích. A přesně tento typ fandů měl možnost alespoň na chvíli pookřát na velkolepém večírku u příležitosti dvaceti let fungování kapely.
Pokud máte rádi "staré" Už jsme doma - uzavřeme si pracovně tu éru albem Uši (1999), posledním v dlouhotrvající sestavě se saxofonistou Jindrou Dolanským - a dostali jste se během posledních několika let na koncert UJD, patrně jste si prošli jistou deziluzí. A není se čemu divit.
Není tajemstvím, že kapela se po odchodu jednoho z klíčových členů a zakladatelů, charismatického saxofonisty Jindry Dolanského, potýkala s krizí. Několikerá změna sestavy, chuť pokračovat, stahovaná k zemi střízlivým vědomím toho, že to už nikdy nebude, jaké to bývalo, a absence druhého tvůrčího motoru zapříčinily to, že se o UJD začalo pomalu hovořit jako o umírající kapele. Ale bylo by nemístné hanit dne před večerem.
Alespoň před tím podzimním večerem roku 2005, kdy se udál v pražském divadle Archa monstrózní koncert k 20 letům UJD. Abychom neunavovali čtenáře příliš - ten koncert byl patrně tím nejlepším, co bylo možné za poslední desetiletí s UJD zažít. Síly, které koncentrovali všichni současní i bývalí členové, musely být téměř nadlidské. Poklona patří zejména Mirkovi Wankovi, zakladateli, hlavnímu motoru kapely a jedinému členovi přeživšímu všechny změny.
Během první půlky večera se vystřídali všichni, kdo kdy v kapele hráli (kromě milého návratu Jindry Dolanského mě potěšila i přítomnost kytaristy Romka Hanzlíka), druhá část patřila současnému repertoáru, obohacenému pro změnu o asi 20členný vokální sbor. Jak se nechal slyšet spokojený fanda na baru: "Prostě nářez jak sviň." Na chvíli se vrátila ta živelná atmosféra, která provázela dříve každý koncert UJD. Ta, při které člověku padá brada údivem nad precizností a muzikantskou ekvilibristikou a podlamují se mu kolena ze síly vlnových délek, jež se z pódia řinou.
DVD, které vyšlo koncem minulého roku, má ještě navíc velmi příjemný bonusový disk v podobě archivních koncertních útržků, filmů, rozhovorů s muzikanty, kritiky a speciálně přidaného dokumentu o kapele. Vše v balení jaksepatří výtvarném - co si budeme povídat, nebýt dvorního malíře Martina Velíška, možná bychom o Už jsme doma dnes už vůbec nevěděli. Tak nezbývá věřit a pevně doufat, že na DVD vydávaném u příležitosti 40 let kapely - pokud tedy ještě médium zvané DVD bude existovat, (o tom, že pokud bude Miroslav Wanek živ, bude i hrát v UJD, pochybovat nelze) - nebude už ani jeden kousek z oslav 20 let.
