Blázen a herečka
Je pochopitelné, že začne-li psát filmový režisér literární dílo, jeho hlavní hrdina bude působit právě v této oblasti. Z autorovy filmografie lze rovněž předpokládat, že nepůjde o nějak intelektuálně náročnou záležitost. Základní pozice jsou zřejmé - drobné napětí, situace, které do sebe hladce zapadají a děj, který lze snadno sledovat v jeho náznaku vývoje. Pro autora, a následně i pro čtenáře, se rýsuje jednoznačný závěr, že toto čtení je určeno čistě pro relaxaci.
Roger Vadim (1928-2000), vlastním jménem Vladimír Plemjanikov, se narodil v Paříži rodičům ukrajinského a navíc aristokratického původu. Jeho jméno je známé především v oblasti kinematografie. Do slovníků a příruček se dostalo hlavně díky na svoji dobu skandálnímu filmu A Bůh stvořil ženu (1956), v němž se poprvé na filmovém plátně představila herečka Brigitte Bardotová, Vadimova první manželka a na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století ideál ženské krásy, dokonce přímo dobový erotický symbol. Do filmografie Rogera Vadima ovšem patří i další filmy, Nebezpečné známosti (1959) s Gérardem Philipem, Neřest a ctnost s Catherine Deneuveovou či Barbarella (1968) s Jane Fondovou.
Příběh "zamilovaného blázna", filmového scénáristy Saši Nodiera, začíná jako klasická detektivní historie, totiž vraždou. Problémem je, že oběť i vrah jsou od počátku známí. V čem tedy spočívá zápletka? Především v tom, že o luštění detektivní zápletky vůbec nejde. Osud hlavního mužského hrdiny se úvodní "nepříjemností" začíná zdánlivě problematizovat a zároveň se ubírá zcela jiným směrem, než kterým jej bohémský a lehkovážný Saša dosud vedl. Z "floutka" se stává obviněný, chovanec blázince, utečenec, a nakonec zcela charakterní zachránce nevinných a ohrožených.
Zároveň s únikovými a návratovými peripetiemi Saši Nodiera se rozvíjí osud hlavní ženské hrdinky, markýzy Amélie, osiřelého a opuštěného dítěte. V knize ovšem nejde o nějaké napínavé a náznakové prolnutí dvou duchovně spřízněných lidí, jež dělí jen poněkud výraznější věkový rozdíl. Améliino dospívání probíhá hladce a nevyhnutelná erotická přitažlivost i skutečný milostný vztah je možné samozřejmě předpokládat. Celek je jednoznačný, připomíná kostýmní hříčku, stejně jako mírně lolitkovskou historii.
Kniha Rogera Vadima Zamilovaný blázen neskrývá nijak výjimečný či složitě prokombinovaný příběh. Stylem a náladou souzní se vzory filmové estetiky komerčních snímků, charakteristických pro období přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století, které bylo pro Vadima jako filmového režiséra nejúspěšnější. Ani literárně nevyniká text zvláštní obratností. Vedení dějové linie není překvapivé. Je jakousi kombinací příběhu detektivního, milostného až erotického, jen s nejnutnějším náznakem psychologického náhledu postav. Místy se svojí schematickou jednoduchostí dotýká kýče, jinde má díky téměř melancholické zahloubanosti zvláštní a poutavou poetiku. Pro svoji nenáročnost a přitom udržitelnou pozici nad hladinou primitivismu jde o přijatelné oddechové čtení.
Roger Vadim, Zamilovaný blázen, Albatros, Praha 2007, překlad: Jitka Plajnerová, str. 272.
