Radost probouzená labyrintem četby
Při četbě knihy Borgesův svět, kterou napsal Václav Cílek a letos na jaře vydalo nakladatelství Dokořán, jsem si několikrát vzpomenul na Fotia. Fotios byl byzantský polyhistor, žil 9. století a mimo jiné napsal knihu nazvanou Knihovna. Zachytil v ní obsahy - často doprovázené úryvky - 279 knih, jež přečetl. Díky tomu jsme dnes informováni i o takových dílech antiky a ranného středověku, která se nedochovala.
Václav Cílek činí něco podobného jako Fotios. Nespočítal jsem množství knih, o nichž ve svém souboru dvanácti esejů píše, velmi mě však potěšilo, že ukradl-li by mi někdo z knihovny mé nejmilejší svazky, mohu si je díky těmto esejům znovu zpřítomnit. Valéryho Pana Testa, Angela Silesia, Ovidiovy Metamorfózy, Rogera Cailloise... A především Borgese. Ostatně Cílek prý byl ke své knize inspirován jeho posledním projektem nazvaným Osobní knihovna. Borges v ní podal stručné charakteristiky 75 knih, jejichž četba mu působila největší radost.
V Borgesově světě jde ale přece jen o víc než jen o charakteristiku knih. Na jednom místě tam můžeme číst: "Představuji si, že podobně jako se vesmírem potulují planetky, narážejí do sebe a vytvářejí jiné planetky, tak i některé závažné knihy jsou sestaveny z putujících metafor starých pár tisíciletí a z pocitů sesbírávaných nejméně od pozdní doby kamenné..." V tomto citátu prosvítá Cílkova profese. Je geologem. A ve své nejnovější knize jakoby chtěl zachytit dlouhé věky probíhající vrásnění lidské imaginace. V esejích a též v četných a dlouhých poznámkách in margine vrší zdánlivě bez jakéhokoli uchopitelného algoritmu knihy na knihy, avšak před námi, když se pak kutáme ve slojích jeho reflexí, zvolna vyvstávají souvislosti mezi pocity, obrazy a myšlenkami nejrůznějších autorů z nejrůznějších dob. Až nás z těchto "korespondencí" jímá závrať.
Autor spoléhá na intuici. To je zřejmé i z toho, jak zachází s jemnými kresbami Heleny Wernischové, jež mu autorka dala pro knihu k dispozici: k esejům je přiřazuje bez jakýchkoli motivických analogií mezi nimi a textem. A navíc k nim stejně náhodně přiřazuje citáty ze zlomků předsokratiků. A přesto výsledný dojem z této knihy-koláže, jejíž stavební princip by mohla postihnout nejspíš jen teorie chaosu, je fascinující. Je to překrásná kniha, jejíž ilustrace si lze prohlížet a texty pročítat stále znovu a znovu a vždy při tom pocítíme radost.
Václav Cílek: Borgesův svět, Nakladatelství Dokořán, 2007, 228 s.
