Va Dinciho hlod
Parodie od počátku do konce, výsměšný tón natolik evidentní a záměrný, že si ho musí všimnout opravdu každý - tak je možné stručně charakterizovat knihu, jejíž autor má vrozenou chuť čarovat se staršími spisy a velké nadání činit z obdivovaných a uctívaných textů legrační povídačky. Do kterého knižního vzoru se autor strefuje, napovídá titul: Va Dinciho hlod aneb Treska mistra Leonarda. Pro zvlášť nechápavé je možné ještě dodat pseudonym autora, který zní: Dan Browk.
Zjistit pravé jméno autora je poměrně jednoduché: když přepíšete jméno Dan Browk do cyrilice, zrcadlově ho obrátíte a přepíšete z cyrilice zpátky do latinky, bude se číst skoro stejně jako jméno Adam Roberts zapsané hebrejsky. Pokud trochu zašilháte. A kdo je Adam (R. R. R.) Roberts (nar. 1965)? Akademik, kritik, spisovatel a autor sci-fi knih, jenž svůj úspěch i fantazii obrousil o háv světově známých a oslavovaných bestsellerů. Zcela seriózní absolvent univerzitních studií ve skotském Aberdeenu, jenž získal doktorský titul v Cambridgi a v současnosti působí na Royal Holloway Londýnské univerzity, kde vyučuje anglickou literaturu a tvůrčí psaní, publikuje akademické práce o básnících devatenáctého století a přispívá do odborných časopisů.
Z pera, drženého rukou té rozmarnější strany Robertsovy spisovatelské osobnosti, pocházejí parodie například na kultovní trilogii Matrix (česky McAtrix Recesed 2004) nebo na neméně uctívané knihy J. R. R. Tolkiena Silmarillion (česky Silmámilion 2005) a Hobit, jež v Robertsově "úpravě" a v českém překladu právě vychází jako Hoblit aneb Cesta tam a samé zmatky.
Děj avizované knihy o galeriích, rybách, anagramech a vražedných úkladech je tedy "napodobeninou". Autor na to upozorňuje hned zpočátku a svůj slavný vzor kopíruje téměř dokonale. Jen s rozdílem, že původní příběh dle vlastní potřeby zjednodušil, nadsadil, navíc okořenil groteskními situacemi a povahy hlavních postav převrátil podobně, jako posunul jejich příjmení (Langdon se změnil v Donglana a Neveuová v Négligéovou). Chytrák se zde stal hlupákem, oplývajícím šikovností a znalostmi připomínající Mr. Beana, a ze strážce pravdy je rázem hlavní padouch. Není tedy divu, že po tomto zpřeházení vznikla "míchanice", bizarní postmoderní taškařice, v níž je samotná podstata vyprávění potlačena, zdánlivě zásadní konotace zlehčeny. Neomylnosti a všemu zdánlivě vážnému je nastaveno pokřivené, matoucí zrcadlo, jež obrazy odráží jako samozřejmou výzvu ke hře. Její pravidla vyvolávají dominový efekt zmatku, díky němuž se kácí opravdu veškeré "bestselerové svátostiny" a skalní obdivovatelé a zastánci neomylnosti a pravosti původní verze zajisté dostávají srdeční kolaps.
Jak vidno, přístup Adama Robertse k žánru parodie je klasický a jeho významným cílem je upozornit na skutečnost, že ne vše je nutno brát smrtelně vážně. Samozřejmou součástí a cílem je pobavení čtenáře. To svoje dává autor najevo v komentářích, jimiž text coby vypravěč doprovází a zároveň z něj vystupuje. Lehkou formu ještě více odlehčuje, aby celek především vyzněl jako jednoznačný útok na kýčovité pozice.
Z důvodu, že parodický tanec změní původní předlohu v zestručněnou, hyperbolizovanou a schematizovanou komedii, a výsměšný tón je tím nejdůležitějším, je třeba Adamu Robertsovi vytknout, že výsledek jeho práce je v závěru poněkud "přetažený", zdlouhavý. Původní spád se zpomaluje, ustrne, zůstane bez gradace a ke konci spíše doškobrtá než doskotačí. Ale na druhou stranu, zřejmě nikdo nevezme tuto knihu do ruky jako čtení zásadní či závažné. Pro smích a k letnímu dešti je sledování nepravých indicií, ukázka ohňostroje kotrmelců i pitvorné hlouposti ideální.
A. R. R. R. Roberts, Va Dinciho hlod aneb Treska mistra Leonarda, Mladá fronta, Praha 2007, překlad: Lucie Matějková, str. 184.
