Festival velkoryse otevřený světu
Poslední červnovou dekádu se východočeský Hradec Králové mění v pohostinnou Mekku jevištních múz. Po příkladu francouzského Avignonu tu za hojných přívalových dešťů probíhal již 13. ročník mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů, pořádaný především Klicperovým divadlem a loutkovým divadlem Drak. (Jedním z mediálních partnerů byl i Český rozhlas.)
V obsažném každodenním "zpravodajci" Hadrián organizátoři spočítali, že se jen v hlavním programu nabízelo 55 inscenací více než čtyřiceti souborů, z toho přes čtvrtinu zahraničních (Francie, Itálie, Rusko, Japonsko, Izrael aj.). Dramaturgie těchto svátků Thálie prozatím uhájila maximální tematickou i žánrovou pestrost a současně otevřenost všem diváckým zájemcům.
Kvantitou imponující čísla ani případný výčet nejzdařilejších uměleckých počinů (celková kvalita letošního ročníku byla vskutku vysoká) nemohou méně zasvěcenému čtenáři nahradit zážitky z přímé účasti na divadelním maratonu, který v oficiální nabídce a zejména v open air programu od dopoledních do časných ranních hodin doslova zaplaví malebný historický střed města. Přirozeným úběžníkem zůstává renovované, desítkami darovaných obrazových originálů vyzdobené divadlo s Klicperovou bustou, na jehož terase za příznivého počasí nastupujícího léta probíhají společenská setkání, zatímco hned pod ní, na letní scéně s éterickou Zoubkovou sochou, duní koncertní produkce rozličných kapel.
Klicperovci se pod vedením nového uměleckého šéfa Iva Krobota pochlubili čtveřicí nastudovaných kusů - vedle interpretačně odlehčené Dvořákovy opery Čert a Káča a české premiéry Zellerovy francouzské novinky Ten třetí především dvojím přístupem ke klasice. Krobotovo robustní pojetí Gogolova Revizora kladlo důraz na dobové ruské reálie a živou hudební složku, zatímco Drábkův navenek obrazoborecký, avšak jevištně důsledný výklad Macbetha transponoval Shakespearovu tragédii o krvavé mocichtivosti do nevábného prostředí současného fast foodu.
Společný jmenovatel širokého spektra dalších českých i zahraničních vystoupení by se tuším hledal dost obtížně. Jedna z přehlídkových linií bazírovala na komorně soustředěných hereckých kreacích (Hatcherův Picasso pražského Ungeltu, Hamptonovo drama Popel a vášeň ze SND Bratislava), jiná upoutávala metaforickou znakovostí rozmáchlých vizí ("provázkovská" Uhdeho a Morávkova Balada pro banditu, Pitínského triptych Divá Bára ve Slováckém divadle, pěti "doskami" oceněný Čechovův Ivanov z Martina) a další dráždila syžetovou či jazykovou drsností (vinohradská McDonaghova Kráska z Leenane).
Dětská i dospělácká loutkařská societa, soustředěná kolem útulného Draku, zůstávala tentokrát jakoby ve stínu "kamenné" scény, zatímco četní batůžkáři rádi vyhledávali alternativní produkce v několika cirkusových stanech nebo "riskli" některá z mnoha kolidujících autorských představení s volným vstupem pod širým nebem. K nesporným vrcholům megaakce se přiřadila dvě mimořádně působivá představení zahraniční. Cameri Theatre z Tel Avivu ve starší čechovovské montáži Requiem od již zesnulého dramatika a režiséra Chanocha Levina nabídl v napětí vnějšího naturalismu a vnitřní spirituality beckettovsky drtivé, a přesto naději nepostrádající uhrančivé scénické zamyšlení nad groteskními propastmi lidského údělu. Vedoucí milánského souboru A.T. I. R. Serena Sinigaglia vynalézavě propojila Euripidovy Trójanky s pasážemi Homérovy Iliady do vnímatelsky složité, s archetypálními prvky pracující, dynamicky expresivní konfrontace ženského i mužského pohledu na jakékoli válečné běsnění a vůbec agresivitu či latentní barbarské sklony v každém z nás.
