Vysočanský sjezd

Druhý den, tedy 22. srpna 1968, proběhlo jednání na sovětském velvyslanectví s ruským velvyslancem Červoněnkem. Během těchto jednání se uvažovalo o vytvoření prozatímní dělnicko-rolnické vlády, obdoby té, která v roce 1956 vznikla v Maďarsku. Tohoto jednání se zúčastnil Josef Lenárt i Milouš Jakeš.

22. srpna v pražské továrně ČKD ve Vysočanech také zasedal XIV. mimořádný sjezd KSČ; z 1543 řádně zvolených delegátů se dostavilo 1219. Sjezd zvolil nový ústřední výbor v čele se Sověty internovaným Alexandrem Dubečkem a významně se podílel na řízení občanského odporu proti okupaci. Sjezdu se kvůli zákazu Gustava Husáka nezúčastnili - až na pár výjimek - slovenští delegáti.

O mimořádném 14. sjezdu KSČ ve Vysočanech prof. Věněk Šilhán uvádí:

"Delegáti sjezdu dali jasně najevo své stanovisko k okupaci a požádali o návrat internovaných ústavních činitelů a odmítli jakoukoli alternativu tzv. dělnicko-rolnické vlády. Současně zbavili členství ve vrcholných orgánech KSČ Lenárta, Indru, Koldera, Bilaka a další, kteří spolupracovali s okupační mocí. To znamenalo, že tito lidé, kteří jednali na sovětském velvyslanectví o dělnicko-rolnické vládě a navrhovali prezidentovi toto alternativní řešení, k němuž neměli žádný ústavní mandát, jednali o vlastní vůli. Tím se připravovaný mechanismus převzetí moci ve prospěch Sovětů zhroutil."

Takto vypadala Výzva delegátů vysočanského sjezdu z 22. srpna 1968. Čte Jíří Šrámek.

A pointa příběhu? Přesně o rok později, 22. srpna 1969 předsednictvo Federálního shromáždění přijalo zákonné opatření č. 99/1969 Sb. (tzv. pendrekový zákon), který legalizoval krvavé zásahy proti demonstrantům při 1. výročí srpnové okupace.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet také v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 31. 8. 2007.