Od gorilích samců raději dál... Nebo ne?
Život ve skupině je boj o místo. Jak obrazně, tak doslova.
U živočichů, kteří žijí ve skupinách, bývá za účelem organizace vytvořena hierarchie. Postavení na společenském žebříčku v takové skupině se pak může odrážet i v prostoru, ve kterém se jednotlivci fyzicky pohybují. Prostor, který obývají členové skupiny, může silně ovlivňovat pravděpodobnost na přežití a tzv. fitness. (Fitness je příspěvek jedince dalším generacím. Např. rodiče s větším přístupem ke zdrojům vychovají více mláďat, silnějších a s větší nadějí na přežití - proto je jejich příspěvek dalším generacím větší než příspěvěk slabších rodičů.)
Význam obsazení toho nejlepšího prostoru si nejlépe uvědomíme na příkladu napadení skupiny predátorem. Pravděpodobnost úlovku je mnohonásobně vyšší na periferii skupiny, než v jejím centru, už proto, že na okraji vás oklopuje méně členů skupiny, kteří by mohli přispěchat na pomoc. Kromě toho v centru bývá také k dispozici lepší potrava.
Z toho vyplývá, že ze znalosti fyzických vzdáleností mezi jednotlivci ve skupině můžeme usuzovat na společenské vztahy. Hierarchii goril nížinných, žijících divoce, se na základě fyzických vzdáleností mezi členy skupiny pokusil určit Francouz Damien Caillaud z Montpellierské univerzity.
Ve skupině goril nížinných
Centrem a vůdcem gorilích rodin je dominantní stříbrohřbetý samec. S ním žije několik samic, samotných nebo s různě starými mláďaty. Pokud se chceme dozvědět více o sociální struktuře skupiny, máme dvě možnosti. Tou první je sledovat rodinu v jejím přirozeném prostředí a zjišťovat potřebné informace pozorováním přímo sociálních interakcí, což není úplně jednoduché. Druhou možností je pokusit se získat informace o sociálních vztazích nepřímo - na základě měření fyzických vzdáleností mezi jednotlivci ve skupině. A tím se zabýval právě Damien Caillaud, který pozoroval celkem 40 rodin s 360 členy v konžského národního parku Odzala Kokoua.
Měření vzdáleností
Protože skupiny goril nížinných často navštěvují přirozené mýtiny ve středoafrických pralesích, je možné je na tomto otevřeném prostranství pozorovat a samozřejmě i fotografovat. Na fotografiích je potom možné měřit vzdálenosti mezi jednotlivci ve skupině a provádět statistické analýzy.
A výsledky?
Potvrdilo se, že ústředním jedincem v gorilí skupině je opravdu stříbrohřbetý samec a že ostatní samice se pohybují prostorem v závislosti na něm. Průkazně nejblíže se zdržovaly samice s mláďaty. Průměrně byly o 3 metry k samci blíž než ostatní samice. Příčinou je větší bezpečí uvnitř skupiny. Může se totiž stát, že jiný samec, který žije ve stejné oblasti, by se mohl ke skupině přiblížit a zabít mláďata. Tím se samice dostanou znovu do říje, a cizí samec se s nimi může pokusit pářit. Je známo, že to se běžně děje u horských goril a výzkumníci se domnívají, že k tomu může docházet i u goril nížinných, i když to zatím nebylo prokázáno.
Převzato z Českého rozhlasu Leonardo
