Politik hodnotové orientace

Doc. Ing. Josef Vavroušek, CSc. se narodil 15. září 1944 v Praze, kde také vystudoval strojní fakultu ČVUT. Protože svět vnímal v širších souvislostech a měl rád přírodu, nemohl si nepovšimnout, že její stav se zhoršuje. Začal se tedy angažovat v enviromentalistice a snažil se využít technologii k ochraně životního prostředí. Zároveň si uvědomoval, že nestačí brát v úvahu pouze ekonomiku a technologii, nýbrž se musíme ohlížet i na určité hodnotové orientace a k řešení problému přizvat i společenské vědy.

Řidičem do Afriky

Hlubokým zážitkem pro něj byla expedice do Lambaréné v Gabonu, kterou ještě jako student podnikl v roce 1968. Josef Vavroušek v ní zastával úlohu hlavního mechanika a řidiče. Cílem bylo dodat léky do nemocnice, kterou v Lambaréné v roce 1913 založil Albert Schweitzer, účastníci expedice si ale cestu prodloužili. Za devět měsíců ujeli kolem třiceti tisíc kilometrů a navštívili několik afrických států. Rozdíl mezi bohatými a chudými, který tam Josef Vavroušek viděl, se ho hluboce dotkl. Snad právě tehdy se rozhodl, že nechce být jen technikem, ale chce přispět k řešení přelidnění, chudoby a narušení životního prostředí.

Kritický ekolog

V osmdesátých letech pracoval v Ekologické sekci Československé biologické společnosti při Československé akademii věd. To byl těžko napadnutelný způsob, jak kritizovat komunisty. Že životní prostředí na mnoha místech tehdejšího Československa je v zoufalé situaci, byl holý fakt a odpovědnost za to nesl vládnoucí režim. Tím se zapojil do politiky, na jejíž vrchol se dostal po sametové revoluci.

Zasloužil se o vznik ministerstva životního prostředí, v jehož čele v červnu 1990 stanul. Za jeho dvouleté působení bylo přijato přes deset zákonů upravující vztahy k životnímu prostředí. Mnoho z nich bylo nastaveno poměrně přísně. Jeden z jeho největších úspěchů bylo uspořádání první celoevropské konference ministrů životního prostředí v Dobříši, která se uskutečnila v červnu 1991. Na této konferenci Vavroušek prosadil, aby se kromě ekonomických nástrojů a technologií projednávaly i hodnotové orientace, tedy způsob chování lidí k životnímu prostředí. Bohužel následující konference na hodnotové orientace nenavázaly.

"Vyslancem" v Riu

Vrcholem politické kariéry Josefa Vavrouška se stala konference OSN v Rio de Janeiru v červnu 1992. Tehdy vedl československou delegaci. V čele více než stovky delegací stáli nejvyšší představitelé země - král, prezident nebo premiér. V Československu se ale v tu dobu odehrávaly důležité volby, kvůli nimž musel v republice zůstat prezident Václav Havel. Účast na konferenci odmítl i předseda vlády Marián Čalfa. Protože Josef Vavroušek byl "pouhým" ministrem, nemohl podepsat některé dokumenty, které z konference vzešly; musely tak být podepsány až dodatečně. Přesto se Josef Vavroušek dokázal zviditelnit - navrhl reformu OSN.

Organizace spojených národů by podle Vavrouška měla mít čtyři pilíře: sociální, enviromentální, ekonomický a bezpečnostně-politický. V rámci enviromentálního pilíře navrhoval zřízení světové organizace pro životní prostředí, o čemž se v současné době vážně uvažuje. Protože OSN je celoplanetární organizace, zabývá se tedy příliš velkým prostorem, navrhoval rozdělení do určitých subregionů. Josef Vavroušek však nebyl vedoucím představitelem státu a ještě k tomu pocházel z bývalého východního bloku, nebyla tak jeho návrhu věnována dostatečná pozornost; na samotnou prezentaci návrhu měl pouze sedm minut. Vavrouškův návrh na reformu OSN tak zapadl.

Ekologie a politika

Po zmíněných volbách z ministerstva odešel a životnímu prostředí se věnoval po odborné stránce. Učil na fakultě sociálních věd, kde se dokonce stal proděkanem. Také stál u zrodu nevládní organizace Společnost pro trvale udržitelný život, která má dnes na pět stovek členů. Na politiku však nezanevřel. Ačkoliv většina enviromentalistů o ní nemá valné mínění, Josef Vavroušek trvdil, že pokud někdo chce něco změnit a kritizovat, měl by se sám angažovat, byť to s sebou nese určité riziko, nebo je to boj předem prohraný. Přesto by se člověk měl aspoň pokusit. On se o prosazení svých vizí snažil ve Svobodných demokratech, začátkem roku 1995 byl zvolen za jejich místopředsedu. V této funkci však nezůstal dlouho...

Když se 18. března 1995 se svou dcerou Petrou probudil v dolině Parichvost ve slovenských Roháčích, vydali se oba na hřeben. Na ten však už nedošli. Z boční doliny se přihrnula lavina a ta se jim stala osudnou.

Památka Josefa Vavrouška nezemřela. In memoriam získal docentský titul, cenu Františka Kriegla a v roce 2002 ho tehdejší prezident Václav Havel vyznamenal Medailí za zásluhy I. stupně. Od roku 1996 Nadace Charty 77 s Nadací Partnerství uděluje Cenu Josefa Vavrouška za mimořádnou péči o životní prostředí a prosazovaní trvale udržitelného rozvoje.