Hraběnka v nesnázích
Do jakých problémů se může dostat mladá a přitažlivá hraběnka z Falklenburgu, napůl Češka, napůl Angličanka, která některým mužům dovoluje, aby jí říkali Trixie, v Praze roku 1904? Pokud je dostatečně zvědavá a odvážná, tak třeba i do spleti mezinárodního spiknutí. Kriminální příběh, odehrávající se nejen v Praze, ale též v Londýně a v Mariánských Lázních, nabízí kniha anglického spisovatele a restaurátora středověkých staveb Stephena Weekse.
Příběhy, jejichž děj je zasazen do skutečných historických reálií mají zvláštní přitažlivost. Je v nich kombinována opravdovost ověřitelných událostí s autorovou imaginací a představivostí, která do rámce historie zasadí nějakou možnou historku. Napětí mezi skutečností a smyšlenkou, jejich vzájemné přibližování se a prostupování, vytváří ono atraktivní kouzlo. Samozřejmě záleží na tom, kolik si spisovatel "vypůjčí" z historie, jak přesně dané reálie sleduje, do jaké míry si je potřebně upraví, a také, kolik toho do historického obrazu "vsune" ze své současnosti.
Stephen Weeks jde ve své próze asi tak uprostřed. Dobové reálie popisuje vcelku věrohodně, i když nezachází do hlubších detailů. Jeho postavy jednoznačně patří již do dvacátého století, smýšlí tak, jako by si jen usilovně přidržovaly stylové masky. Autor také zvyky i způsoby vyšší společnosti na přelomu devatenáctého a dvacátého století spíše jen naznačuje, nebo rýsuje v liniích obvyklých a zavedených představ. Výsledek se tak podobá muzikálovým kulisám. Přirozeně i figury, kterými tyto kulisy zalidňuje, nevykračují z divadelního maskování. Šlechtic je lehkomyslný hráč a milovník horských loveckých chat, příslušník pánských klubů, za jejichž zdmi se děje nejedna mravy pohoršující neplecha. Král je trochu přitroublý a trochu zhýralý, zato služebnictvo je souborem statujících socialistů, kteří sice většinou věrně stojí za svými chlebodárci, ale již téměř vytvářejí své svodobomyslné odbory. Weeksova hlavní postava, "hraběnka v nesnázích", je žena velmi moderní. Sice naoko dodržuje konzervativní etiketu, zosobněnou především otravným šněrováním do korzetu, ale s chutí již objevuje taje a lákadla volnomyšlenkářského světa. Až vyřeší svoji záhadu s mrtvolou ve Vltavě, množstvím dvojníků a finančním podvodem, jistě začne pátrat po tom, jak se snadno a rychle stát populární sufražetkou. Konec konců brzy je zřejmé, že tento příběh je nutno číst s jistou nadsázkou, přehlédnout některá zjednodušená řešení i okolnosti, které jsou nastaveny tak, aby do sebe postupně a hladce zapadaly.
Detektivní příběh Stephena Weekse o záchraně rodové cti a o mezinárodním spiknutí má nejblíže k již zmíněnému muzikálu nebo k operetě. Scénář je efektně propočten a až úzkostlivě dodržován. A tak největší spád dostane kniha až v závěrečné třetině. Všichni se jakoby roztančí a dokonce se v sopránovém duetu rozezpívají hned dvě Emy Destinnové, aby celé představení dospělo ke konečné oponě. Zda bude následovat potlesk či pískot je otázkou chuti a nálady. Odhalená řešení už sice nejsou překvapivá, neboť podstata všech spiknutí čtenářům již zajisté dávno došla, ale děj má alespoň spád. Za laskavý nadhled a dostatečnou toleranci tak autor nabídne alespoň zábavné finále.
Stephen Weeks, Hraběnka v nesnázích. Její první případ, Mladá fronta, Praha 2007, překlad: Dagmar Steinová, str. 276.
