50 let Sputniku: Otec Koroljov
Bez tohoto muže by dnes nebylo co slavit. Sovětský Svaz by neměl žádné rakety schopné dosáhnout oběžné dráhy Země a nebyl by tedy ani žádný Sputnik. Sovětský kosmický program by byl jen nesplněným snem komunistického režimu a dějiny dobývání kosmu by psali výhradně Američané.
Sergej Koroljov byl výjimečný konstruktér s opravdovým citem pro svoji práci a dá se říct, že jeho život byl stejně dramatický jako průběh jeho práce. Narodil se 12. ledna 1907 na území dnešní Ukrajiny. Dětství měl opravdu těžké - světová kosmonautika může mluvit o štěstí, že se roku 1919 dostal bez úhony z onemocnění tyfem. Od 10 let žil v Oděse, kde roku 1922 vstoupil do místní konstruktérské školy. Jeho odbornost a zájem o letectví se tedy začaly rýsovat už od jeho 15 let, ale není to zase tak překvapivé. Jeho nevlastní otec byl totiž velmi vzdělaný inženýr.
Nadaný žák
Jako student byl úspěšný a tak v devatenácti letech nastoupil na nejlepší technickou vysokou školu v Rusku - Moskevskou státní technickou univerzitu, která má tradici už od roku 1830. Tady nasbíral mnoho praktických zkušeností jako pilot. Na kluzáku vlastní konstrukce se dokonce zúčastnil leteckých závodů. Školu úspěšně dokončil obhajobou své práce u známého leteckého konstruktéra Andreje Tupoleva a jeho kariéra se začala slibně rozvíjet. Vždyť už roku 1932, ve svých 25 letech se stal šéfem jednoho z prvních státních center pro vývoj tryskového pohonu.
Roku 1933 jeho tým vyvinul a úspěšně vyzkoušel první raketu na tekuté palivo. Vývoj čím dál více zajímal armádu. Ta provedla organizační změny ve vývojovém institutu, sloučila dvě organizace do jedné a Koroljov se stal zástupcem Jet Propulsion Research Institute (RNII)
Vlastizrádce?
Ale to by nesměl být Sovětský Svaz Sovětským Svazem a komunistický režim komunistickým režimem, aby slibně se rozvíjející kariéra mladého konstruktéra nenabrala nečekaného kotrmelce. Psal se rok 1938 a všemocný pán na Kremlu - Stalin - neustále upevňoval svou moc bez ohledu na lidské osudy a životy. A tak není divu, že Koroljov byl zatčen pro vlastizradu odsouzen na 10 let. A za co? Pravděpodobně za to, že se věnoval motorům na tekuté palivo a ne motorům na palivo tuhé. Putoval pak přes různá vězení a pracovní tábory. I v tomto těžkém období při něm stálo alespoň trochu štěstí a roku 1940 se dostal do věznice v Omsku, kde se opět setkal s Tupolevem (tehdy také vězeň), který vyvíjel svá slavná letadla. A tak i Koroljov stál při zrodu bombardéru Tu-2.
Režim ho potřeboval
Obrat o sto osmdesát stupňů v jeho životě nastal, když sovětský režim usoudil, že se bez Koroljova prostě neobejde. Roku 1944 byl podmínečně propuštěn a na konci druhé světové války ho režim poslal do Německa s důležitým úkolem - zajistit vše co zbylo po továrně německého génia Wernhera Von Brauna. Tento inženýr po druhé světové válce prchl před Rusy do USA a nakonec se stal hlavním tahounem amerického vesmírného programu. Za války pro Německo vytvořil první rakety V-2 a hodně předběhl svou dobu. Úkolem Koroljova bylo pochopit Braunovy výzkumy a na jejich základě začít budovat ruský raketový program.
Von Braunova továrna byla rozebrána a vše důležité převezeno do Ruska. Koroljov začal plnit zadané úkoly a byl při tom pod neustálým tlakem politického vedení SSSR. Jak Stalin, tak později Chruščov chtěli získat převahu nad USA i celým světem a snažili se vytvořit balistické rakety schopné nést jaderné hlavice. Požadavky politiků byli často přemrštěné a Koroljov věděl, že v případě nedodržení termínů může kdykoliv skončit zase v gulagu. Nakonec se mu ale přeci jen podařilo postavit raketu R-7, která dokázala dosáhnout až do vesmíru. Právě tato raketa vynesla 4. října 1957 do vesmíru první umělou družici Země - Sputnik 1.
Utajovaný "hlavní konstruktér"
A jak si Koroljov svých úspěchů užíval? Jestli si myslíte, že byl denním hostem v rozhlasu, plnil první stránky sovětských novin a na ulici ho lidé stavěli a plácali ho po ramenou, tak se velmi mýlíte. Jméno Koroljov bylo přísně střeženým tajemstvím. Stalin při vypuštění Sputniku 1 prohlásil, že ho vytvořil sovětský lid. Do své smrti nebyl označován v médiích jménem, ale jen jako "hlavní konstruktér". Národního hrdinu a slavného muže z něho udělala až smrt. Teprve když zemřel, dozvěděl se svět jeho jméno. Kreml mu uspořádal pompézní pohřeb a v nekrologu podepsaného vrcholnými představiteli SSSR z něho udělal oficiální modlu.
Podrobnosti ze života hlavního konstruktéra se svět dozvěděl až po pádu komunistického režimu. Roku 1994 vydal přehled Koroljovova života ruský novinář Jaroslav Golovanov a v roce 2002 dcera Nataša Koroljovová. Střípky ze života samozřejmě pronikly na svět už dříve, u nás hlavně díky Karlu Pacnerovi.
Asi zbytečné úmrtí
Sergej Koroljov zemřel 14. ledna 1966 při nepovedeném operačním zákroku. Původně šel na sál kvůli odstranění polypu z tlustého střeva. Operoval ho osobně ministr zdravotnictví, což je sice pocta, ale v tomto případě byla osudová. Bez řádných vyšetření teprve během operace doktor zjistil, že Koroljov má v sobě nádor velký jako dvě pěsti. Lékařský zákrok skončil jako ve špatném vtipu: "Operace byla úspěšná, pacient zemřel". Stalo se to půl hodiny po operaci, dva dny po jeho 59. narozeninách.
Padesátému výročí vypuštění první umělé družice Země se věnuje ve svém speciálním vydání magazín Nebeský cestopis dne 6. října 2007.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
