Extrémně drsný ráj
Jak si představujete bájnou Rajskou zahradu? Prý se jí velmi podobají středomořské křovité lesy a dehesy.
A právě takové biotopy, v nejzachovanější formě na světě, najdete v Monfragüe, který byl 1.března tohoto roku vyhlášen 14. národním parkem Španělska.
Původ podivného slova Monfragüe pochází ze slov "monte" a "fragoso" neboli "neprostupné hory", což je přesně výraz, který charakterizuje přírodu nového národního parku.
Extremadura - extrémně drsná, tvrdá
Monfragüe leží v chudé, suché a horké španělské autonomní oblasti Extremadura, nedaleko od městečka Plasencia. Kdysi tudy vedla důležitá obchodní cesta z jihu země na sever - tzv. stříbrná stezka (Vía de la plata) a přímo uvnitř chráněného území, leží tehdy jediný tzv. Kardinálův most (Puente del Cardenal) přes řeku Tajo. Není proto divu, že nedalekou vesničku Villarreal de San Carlos, která je dnes návštěvnickým centrem národního parku, založili lupiči, kteří ovládali nejkritičtější místa trasy.
Jedinečná fauna
Národní park Monfragüe na řece Tajo a Tietar, zbytky arabského hradu ze 7. století a slavnou skálu Salto de gitano (v překladu Cikánův skok) znají hlavně příznivci ptactva - ornitologové. Z jediného místa tu můžete přes přehradní nádrž pozorovat největší kolonii supů hnědých (Aegypius monachus) na světě, supy bělohlavé (Gyps fulvus), hnízdícího černého čápa (Ciconia nigra), z pěvců skalníky a další druhy, které u nás rozhodně neuvidíte.
Středomořský ráj
Národní park Monfragüe ale vyniká také jedinečnou flórou - typu "Bosque matorral mediterraneo" neboli středomořským křovitým lesem. Jedná se o nejdůležitější a nejlépe zachované biotopy tohoto typu na světě. Středomořskou vegetaci si můžete představit jako poměrně řídký les, ale s velmi hustým - opravdu téměř neprostupným podrostem, který tvoří vysoké divoké, pichlavé, skoro by se chtělo říct nepřátelské keře druhů, které z našich klimatických podmínek známe jako"milé"okrasné kytičky.
"Solany" neboli výslunné svahy
Protože Monfrague tvoří dva paralelní horské hřebeny, které se táhnou od východu na západ, liší se výrazně mikroklima, a proto i flóra severních a jižních svahů. Na teplých výslunných místech roste dub cesmínovitý (Quercus ilex), olivovník evropský (Olea europaea), křovité cistovníky (r. Cistus) nebo levandule (Lavandula stoechas).
Ve stínu
Pro stinná vlhká místa je typický dub korkový (Quercus suber), dub portugalský (Quercus faginea), planika (Arbutus unedo) nebo kalina (Viburnum tinus).
Pozměněno rukou člověka
Dalším zajímavým biotopem, který je možné najít v parku jsou tzv. dehesy. Jedná se vlastně také o středomořský křovitý les, ale pozměněný člověkem. Stromy v takovém lese zůstaly zachovány (nejčastěji se jedná o duby cesmínovité nebo korkové), nicméně zmizel divoký křovitý podrost. Dehesy tradičně slouží k chovu dobytka.
Téměř zmizelý ráj
I když se dnes krajina "Neprostupných hor" konečně také těší nejvyššímu stupni ochrany, chybělo kdysi málo a tento středomořský ráj mohl navždy zmizet. V roce 1959 začal totiž generál Franco budovat na řekách Tajo a Tietar velké přehradní nádrže, které zaplavily většinu cenných lužních lesů.
Navíc o téměř 20 let později, v roce 1974 se začaly všechny zdejší pozemky vykupovat za účelem stavby papírny a z toho důvodu byla také velká část původní vegetace nahrazena australskými eukalypty, jejichž dřevo je pro papírenské zpracování nejvhodnější. Tomu se postavil "velký člověk s dětským úsměvem" - Jesús Garzón, milovník a ochránce zdejší přírody, který dosáhl toho, že 4.dubna 1979 bylo Monfragüe vyhlášeno přírodním parkem. I když dnes je Monfragüe konečně i parkem národním, některé jeho problémy stále přetrvávají. Za návštěvu ale rozhodně stojí.
Převzato z Českého rozhlasu Leonardo
