Levý pruh je na předjíždění!
Co děláte, aby vám řidič oprávněně uhnul z rychlejšího pruhu? Na to jsme se vás ptali v naší internetové anketní otázce minulého týdne. A jaké přinesla výsledky? Většina, přesně 72 procent, z rychleji jedoucích řidičů v levém pruhu nejčastěji problikne dálkovými světly, dalších 23 procent zapne levý blikač, zatímco zbývajících 5 procent řidičů na pomalu jedoucí vozidlo před sebou zatroubí. Dlužno říct, že tato otázka přinesla i mnoho negativních reakcí našich posluchačů, kterým se zdá, že nahráváme hazardérům na silnicích. Vše je ale v rámci zákona.
Zákon o silničním provozu totiž jak známo rozlišuje rychlý, tedy levý a pomalý nebo-li pravý jízdní pruh a chování v něm.
"Zákon předně stanovuje, že řidič nesmí omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích, a to zejména bezdůvodnou pomalou jízdou a pomalým předjížděním. K upozornění řidiče vozidla, které má být předjeto, lze užít buď zvukové výstražné znamení, tedy klakson, ale to je možné pouze mimo obec anebo světelné výstražné znamení, takzvaná světelná houkačka, která se dá použít i v obci," zdůrazňuje dopravní právník Jan Kněžínek.
Zapnutí levého blikače jako upozornění řidiče, že jej chci předjet, zákon neupravuje.
"Na druhou stranu, zakázáno to zřejmě není. Ale právě již zmíněné dva důvody zákonem upravené by měly být užívány přednostně."
Podle psycholožky Vlasty Rehnové z Centra dopravního výzkumu jsou ale světelné výstrahy bezpečnější než troubení.
"Troubení má v sobě vyšší naléhavost než probliknutí. Dá se říct, že se troubí, když je nejhůř. Navíc zatroubení může také zmást. Dotyčný se buď lekne nebo ho to může rozčílit, ale ten úlek považuji za velmi nebezpečný."
Hovoříme o vyblikání či vytroubení pomalu jedoucího vozidla z levého pruhu. Zákon však nestanoví, jaký by měl být rozdíl rychlostí, jen říká, že v rámci plynulosti provozu nesmí řidič zdržovat bezdůvodně pomalou jízdou. Přesto ani při nejvyšší povolené rychlosti na dálnici, tedy 130, si podle Jana Kněžínka nesmíme myslet, že levý pruh patří pouze nám.
"Takový názor je mylný, protože i civilní vozidla, která jedou rychleji, mohou patřit policii, dopravním službám nebo celníkům. Tato vozidla mají stanovenu výjimku z dodržování nejvyšší dovolené rychlosti a potom platí, že přestože řidič jede nejvyšší dovolenou rychlostí, kterou mu zákon umožňuje, je povinen uvolnit rychlý jízdní pruh rychleji jedoucím vozidlům."
Proč se ale někteří řidiči takzvaně posadí do levého pruhu, přestože mají na tachometru třeba osmdesát nebo sto?
"Nevím, do jaké míry je to jejich úmysl, jestli to dělají schválně, nebo zda tím vlastně vyučují šílené řidiče, ale měli by se zařadit do pomalejšího pravého pruhu."
Levý pruh totiž podle psycholožky Vlasty Rehnové v myslích mnoha z nás znamená "pozor pospíchám".
"Vlastně i v chůzi se vyhýbáme vlevo - na eskalátorech, na chodnících. Máme prostě zažité, že kdo pospíchá, jde nebo jede vlevo."
Takže nejdůležitější je asi pud sebezáchovy. I když si říkáte, vždyť já jedu stotřicet, tak co mě vyblikává (jen výjimečně jde o civilní policejní auto), pak je lepší raději uhnout.
"Ve vysoké rychlosti a při velké koncentraci provozu ten který je v právu vůbec nemá zaručeno, že vyhraje. Spíš to odnesou oba dva."
