Státní ceny 2007: úspěch literárního Brna
Laureátem letošní Státní ceny za literaturu se podle očekávání stal romanopisec, esejista a dramatik Milan Kundera (* 1929 v Brně), v současnosti nejpřekládanější český autor, který žije více než 30 let ve Francii. Porota v čele s literárním historikem Alešem Hamanem tak rozhodla na základě prvního vydání románu Nesnesitelná lehkost bytí na české půdě (ve Francii vyšel v roce 1984, česky poprvé v roce 1985 v torontském nakladatelství manželů Škvoreckých, u nás ho loni vydalo brněnské nakladatelství Atlantis) a s přihlédnutím k dosavadní prozaické a esejistické tvorbě. Státní cenu za překladatelské dílo pak na slavnostním ceremoniálu 25. října 2007 převezme básník, překladatel, dramatik, scenárista a moderátor Antonín Přidal (* 1935) za svou dosavadní práci v oblasti uměleckého překladu. Přidal je profesorem brněnské Divadelní fakulty JAMU, kde vede ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky.
Překladatelská porota, které předsedal germanista Jaroslav Kovář, vyzdvihla Přidalovy kultivované a originální překlady z angličtiny (např. W. Shakespeare, J. Heller, J. B. Singer, J. Updike, T. Capote, F. Forsyth, G. K. Chesterton, D. Thomas) a španělštiny (Federico García Lorca, Juan Ruiz aj.). K Přidalovým nejúspěšnějším převodům, které dokazují jeho cit pro jazyk a novátorské postupy a okouzlují už několik čtenářských generací, patří nonsensová poezie Edwarda Leara (Kniha třesků a plesků,1984, Velká kniha nesmyslů,1998) a především kultovní humoristická próza Leo Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád (poprvé 1987). V roce 1999 Přidal také obdržel novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.
Málokteré jméno české kultury vyvolává tolik rozporuplných reakcí jako právě Milan Kundera - obdivovatel Janáčkovy hudby, fanatik přesně vyřčeného slova a precizně formulovaných myšlenek, postmoderní autor netuctových textů, jimiž provokuje, zásadový odpírač novinářských inteview, která ho nudí, notorický mystifikátor unikající před publicitou, držitel mnoha ocenění (jen namátkou - Cena britského deníku The Indenpendent, 1991, Cena Jaroslava Seiferta za rok 1994, Velká cena Francouzské akademie za celoživotní dílo, 2001), jemuž literární "nobelovka" stále uniká. A v neposlední řadě: světově uznávaný spisovatel, s kterým si doma nějak "nevíme rady". Nasvědčují tomu i slova Aleše Hamana, který řekl, že autor dostal toto prestižní ocenění až letos proto, že se "sešli porotci, kteří jsou nakloněni Kunderovu dílu". Ze zdravotních důvodů Kundera ale do Česka nepřijede, ocenění za něj převezme ředitel agentury DILIA Jiří Srstka.
V šedesátých letech vydal autor v Československu triptych Směšné lásky a výborný román Žert (1967), který se dočkal i filmového zpracování (1968, režie Jaromil Jireš); Kundera se věnoval i literární teorii ("první" Umění románu věnované Vladislavu Vančurovi), učil - a prý velmi erudovaně a s vtipem - světovou literaturu studenty FAMU, angažoval se v kulturních a občanských aktivitách pražského jara. Po sovětské okupaci je mu jako řadě dalších znemožněno publikování, v roce 1975 odchází do Francie, kde mj. přednášel na Vysoké škole sociálních věd v Paříži. V roce 1979 je zbaven československého občanství, o dva roky později získává francouzské.
V 70. a 80. letech tvoří (zpočátku česky) a ve francouzském překladu vydává své další "románové opusy", které vzbuzují čtenářský zájem i ohlas kritiků v mnoha zemích: Život je jinde, Valčík na rozloučenou, Knihu smíchu a zapomnění, Nesnesitelnou lehkost bytí. V češtině vycházejí jeho práce v exilovém nakladatelství Zdeny a Josefa Škvoreckých; Nesnesitelná lehkost bytí způsobí v polovině 80. let dodnes nezahlazený rozkol mezi Kunderou a disidentskými literáty a intelektuály, kteří ji vnímají jako pokřivené a výsměšné svědectví o československé posrpnové realitě. Od té doby je Kundera a jeho způsob psaní pro nemalou část domácí kritiky nedůvěryhodný a nepřijatelný.
V té době začíná navíc Kundera psát svá díla prvotně ve francouzštině. Vznikají esejistické svazky L'Art du roman (Umění románu, 1986), Les Testaments trahis (Zrazené testamenty, 1993), La Rideau (Opona, 2005) a romány Nesmrtelnost (1990, česky vyšlo 1993), La Lenteur (Pomalost, 1993), L'Identité (Totožnost, 1997) a L'Ignorance (Nevědomost, 2003). U některých esejí Kundera pořídil český překlad - s těmi se čtenáři mohli seznámit na stránkách brněnské revue Host a v posledních letech byly publikovány i knižně (Zneuznávané dědictví Cervantesovo, Kastrující stín svatého Garty, Nechovejte se tu jako doma, příteli) . Na autorem posvěcené české protějšky jeho důležitých románů si však musíme ještě trpělivě počkat...
Státní ceny mají svou tradici už v letech první republiky, v české polistopadové historii je obnovil v roce 1995 tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid. Držitele cen navrhují dvě sedmičlenné odborné poroty (pro literaturu a pro překlad) jmenované ministrem kultury, ten vyhlašuje vítěze u příležitosti státního svátku 28. října. Státní ceny jsou spojeny s peněžním oceněním ve výši 300 000 Kč.
Dosavadní laureáti státních cen
RokStátní cena za literaturuStátní cena za překlad1995Ivan DivišJosef Hiršal1996Emil JulišLudvík Kundera1997Milan JankovičLuba a Rudolf Pellarovi1998Vladimír MacuraJindřich Pokorný1999Josef ŠkvoreckýLumír Čivrný2000Karel ŠiktancAnna Valentová2001Věroslav MertlJan Vladislav2002Květa LegátováJiří Pelán2003Petr KabešDušan Karpatský2004Pavel BryczDušan Zbavitel2005Edgar DutkaPavla Lidmilová2006Vladimír KörnerFrantišek Fröhlich2007Milan KunderaAntonín Přidal
