Můj řecký rozvod
Hlavní hrdinka románové prvotiny dramaturgyně, scénáristky a překladatelky Jiřiny Tejkalové (nar. 1955) to v životě vůbec nemá lehké - potíže má se sebou, s dcerou, ale především s manželem. Přesto se vydá na dalekou cestu do neznáma. Na jejím konci nečeká řešení ani happy end. Přesto to bylo rozhodnutí správné a cesta vlastně vydařená.
Můj řecký rozvod není popisem rozvodových tahanic a nedorozumění. K samotnému rozvodu, jak lze zjistit v samém závěru, vlastně ani nedojde. Zato je zde jasně naznačený proces, díky němuž může jedno manželství k hranici rozvodu, ale především k naprostému rozpadu a zániku, spolehlivě dospět.
Hlavní hrdinkou prózy je Mirka, žena vyššího středního věku, která se na počátku vydává na svůj první let, na dlouhou dovolenou do Řecka. Cíl ji ale neláká možností odpočinku a relaxace od všedních starostí. Mirka jede za svým manželem Lubošem, aby od něj získala souhlas k rozvodu jejich více než dvacetiletého manželství.
Zároveň s tím, jak se vznáší Mirčino letadlo, se rozvíjí další příběhová linie, v níž je možné sledovat to, co předcházelo. Začíná vzpomínání na dvacetiletou Mirku, čerstvou absolventku oboru knihovnictví, která nevstupuje do života s žádným zvláštním očekáváním ani optimismem. Je plachá a nejlépe ovládá pobyt v ústraní a mimo společenské zábavy svých vrstevníků. Dokud nepotká muže svého srdce. Zdá se, že její život nabírá směr do těch lepších stránek. Kdyby čtenář nebyl od počátku informován o tom, že to s Mirčiným manželstvím příliš slavně nedopadlo, mohl by očekávat celkem banální historii jednoho průměrného vztahu. Jenže - vedle "jarní" Mirky, jež stojí na počátku všech životních peripetií s nadějí a odhodláním k budování něčeho pozitivního, se smyslem a oddaností vůči partnerovi, stojí Mirka "podzimní", plná zátěže prožitých zklamání, deziluzí, trpkých i tragických zážitků, a především s pocitem, že předně se musí spoléhat sama na sebe. Tyto dvě ženy se k sobě postupně přibližují. Čtenář zjistí, na jak vratkých základech byla vystavěna stavba, a také, jak málo stačí, aby se nepevná struktura, budovaná jen jednostrannou upřímností a zároveň narušovaná nespolehlivostí a lží, zřítila a strhla sebou všechny představy a sny. Pro Mirku je to strastiplné, ale přesto, díky své vůli zachraňuje alespoň svoji důstojnost, svoji hrdost a osobitost.
Jiřina Tejkalová ve své knize zdařile zachycuje, jak silným jedem může být utajování minulosti, nedospělost, nezodpovědnost i to, jak je možné díky neupřímnosti rozbít nejen důvěru, ale také narušit osobnost druhého člověka. Tejkalová stvořila v historii své nesmělé knihovnice vyprávění uvěřitelné, které je čtivé a díky vystupňované napínavosti a spolu se zřejmým rysem opravdovosti i dávkou nevtíravého vtipu poutavé. Takovou fabulaci, okořeněnou reálnou zkušeností. Mirka nakonec dostává svoji druhou šanci. Ta ale není nějakým nezaslouženým darem či zázrakem spadlým z nebe. Ostatně ani v závěru není řečeno, jestli ji vůbec využila - toto napětí ponechala autorka na čtenářích. Mohou si domyslet romantický příběh v dalekém Řecku, nadějného přítele, ale také návrat do původního stereotypu. Anebo prostě pokračování životních osudů ženy, která nezažila příliš hýčkání a dle obecných měřítek ani přepychu či rozmařilosti. Mohou si přečíst o ženě, která to nevzdala.
Jiřina Tejkalová, Můj řecký rozvod, Hejkal, Havlíčkův Brod 2007, str. 188.
