Svým dětem čtěte, televizi vypněte
Sál svatoanenského kostela na pražském Starém Městě, zaplněný desítkami dětí i dospělých, pozorně naslouchal příběhům, které zde večer 30. října 2007 předčítaly ze svých oblíbených knížek známé české osobnosti: Václav Havel vybral dva texty z vlastní povídkové sbírky Pižďuchové, jeho žena Dagmar vsadila na Příběh o tužce Paula Coelha. Vyznat se ze svého vztahu ke čtení a podpořit začátek druhého ročníku celostátní kampaně Celé Česko čte dětem přišli i Zdeněk Svěrák, režisér Jan Hřebejk, spisovatel Michal Viewegh, oštěpařka Barbora Špotáková či textař Michal Horáček, který celý večer moderoval. Spontánní dětský potlesk a nadšení vyvolalo vystoupení Anety Langerové (přečetla Línou pohádku z Werichova Fimfára) a především Jarka Nohavici, který si společně s dětmi zanotoval "Byl jeden pán, ten kozla měl...". Mediálním partnerem akce je Český rozhlas.
Cílem projektu je podle jeho hlavní organizátorky Evy Katrušákové podpora emocionálního zdraví dětí právě propagací toho, aby tátové a mámy (či babičky, dědové, tety a strejdové) každý den nahlas četli aspoň 20 minut svým ratolestem z kvalitních knížek, aby se takto společně strávený čas stal pravidelným rodinným rituálem. "Bez ohledu na to, kolik máš práce, ta nejdůležitější věc, kterou můžeš učinit pro budoucnost svého dítěte, je kromě projevů lásky a objímání také každodenní hlasité čtení a radikální omezení televize," ocitovala Katrušáková na pódiu slova Jima Treleasea, autora Učebnice hlasitého čtení.
Vědci a praktikové shodně tvrdí, že pravidelné hlasité předčítání učí dítě jazyku a myšlení, rozvíjí jeho paměť a obrazotvornost, obohacuje ho o vědomosti a vzorce morálního chování, posiluje jeho sebevědomí.
Záštitu nad projektem, jenž zahrnuje čtení v dětských odděleních nemocnic, knihovnách či mateřských centrech, přijal exprezident Václav Havel, akci podpořilo Ministerstvo kultury ČR, Dětský fond UNICEF České republiky a Moravskoslezský kraj.
"Tahle kampaň to nebude mít lehké - a proto je tolik potřebná. Sám coby téměř permanentně unavený otec dobře vím, jak těžké bývá najít večer sílu na hlasité předčítání osmistránkové pohádky. Mí rodiče to kdysi dokázali, dodnes si vzpomínám na okouzlený úžas, s nímž jsem jim v dobách své negramotnosti naslouchal. Kdyby mi tenkrát nečetli, možná bych nic nenapsal. A ještě bych dodal: nestačí číst dětem, stejně nezbytné je, aby děti při té obstarožní, nemoderní činnosti přistihovaly své rodiče...," říká o projektu Michal Viewegh.
