Ronov nad Sázavou: Zazděný mrtvý

Kosti objevili v roce 2004 skauti, kteří o svém nálezu informovali policii. Muži zákona záhy zjistili, že nejde o stopu po nějakém novodobém zločinu a uvědomili archeology. Ti po bližším ohledání místa zjistili, že kosti se původně nacházely v malém výklenku u paty hradby, nad kterým byl do zdiva vyrytý křížek. Bohužel, ostatky neznámého už neležely tak jako kdysi; ještě před návštěvou skautů je kdosi z úkrytu částečně vytahal. I tak zbylo dost materiálu pro antropology, kteří určili, že se jedná o pozůstatky mladého muže, trpícího v dětství podvýživou. Kdy přesně zemřel nebylo možné zjistit. Výklenek byl však vylámán do hotové zdi. Vzhledem k umístění skrýše se odborníci domnívají, že kosti se do základů hradby dostaly v době, kdy se hrad stavěl, tedy ve 13. nebo pravděpodobněji začátkem 14. století. Stavitelé možná ve výkopu narazili na starší kostrový hrob a tak ho z pověrčivosti a jaksi "pro štěstí" zazdili do nové zdi jako stavební obětinu. Není to nic neobvyklého. Zazděné lidské kosti se podle odborníků našly i na jiných hradech. Například v Lipnici nad Sázavou byly už v 19. století ve zdivu objeveny dvě kompletní stojící kostry, které snad patřily odsouzencům. Zvyk vkládat do zdiva nebo základů stavební obětiny je zaznamenán už v pravěku a místy se dochoval až do 19. století. To už však dávno nešlo o lidské oběti, ale třeba o vajíčka, brousky na kosy nebo tzv. hromové kameny - kamenné neolitické sekerky, nacházené při orbě na polích.
Ale vraťme se do zřícenin hradu Ronova nad Sázavou, z něhož se do dnešního dne zachovaly valy a příkopy předsunutého opevnění, části hradeb a zdiva paláce. Jako na mnoha jiných hradech, i tady se prý skrývají poklady, které hlídají strašidla. Jak ale ve 20. letech minulého století poznamenal známý historik August Sedláček ve svém díle o hradech, zámcích a tvrzích Království českého, jsou prý to strašidla zdvořilá, se kterými se dá i smlouvat: "Jistý soused z Velké Losenice hodně si připil v Přibyslavi," píše Sedláček, "a veda se se svou opičkou pozdě z večera domů se ubíral. Když se přiblížil k Ronovu, zachtělo se mu po zdejších pokladech; chutě tedy vylezl až ke starým zdem, a posadiv se před jednu díru sklepovou napřed po způsobu opilců žádost svou o peníze duchům vykládal, znenáhla slova s větším důrazem pronášel a konečně duchy tak hrozně zaklínal, že se toho až zhrozili. Hodili mu do klína šest stříbrných talířů, připovídajíce, pokud by po druhé přišel, že mu krk zakroutí. Bumbal se jim poděkovav, ihned do Přibyslavě se vrátil a odtud v krčmách léhaje nevycházel, až vbrzku všechny talíře propil. Vraceje se domů, vyhnul se starému hradu, nevěda, jak by to po druhé dopadlo."
Vy se hradu vyhýbat nemusíte. Leží sice na soukromém pozemku, který je využíván jako obora, ale je volně přístupný. Jen se nedoporučuje scházet z vyznačené cesty. V oborách se občas střílí a vy byste si jistě neradi stali nějakou novodobou stavební obětinou.

Prameny:
Zpráva ČTK z 8. října 2007
http://novedvory-zr.unas.cz/turista/ronov.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ronov_nad_S%C3%A1zavou_(hrad)

Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého druhého Planetária v měsíci.