Maďarské tance

Maďaři na konci 9. století vtrhli do Panonské nížiny. Podrobili si místní římské, slovanské a germánské obyvatelstvo ( dodnes tam má ugrofinské geny pouze 12% obyvatel ), ukončili trvání Velké Moravy, ale už brzy se stali křesťany i díky sv. Vojtěchovi-Bélovi. Uhry se staly silným a mocným státem, kde vládli i francouzští Anjouovci a využívali místních bohatých ´baní´, než přišli Turci. Po bitvě u Moháče roku 1526 zde dlouho existovaly vojenské hranice a zvrat nastal až při odražení Turků od Vídně. Islamizovaná země znovu patřila do střední Evropy a měla silný potenciál. Roku 1848 sice Maďaři pod vedením Lájose Kossutha prohráli povstání proti Rakousku, pak ale mohli využít oblibu u císařovny Alžběty, nám známé Sissi, aby se Uhry staly Zalitavskem. Tomu napomohly i prohry v Itálii a ve válce s Pruskem, ale i její vliv na císaře Františka Josefa I. Hungarizace Slováků, Rumunů a Chorvatů pak však byla příliš výrazná a agresivní. Tyto národy najednou přicházely o vysokoškolskou vzdělanost, vlastní úřady a taky kulturu, což je dodnes jedním z ožehavých problémů tamních vztahů.

Po roce 1918 došlo k úplně nové situaci. Po konci války se různé časti Uher osamostatnily a Maďarsko bojovalo na různých frontách. I hranice s Československem určitým způsobem souvisely s vybojovaným územím. Od té doby je desetina obyvatelstva Slovenska maďarské národnosti. V Maďarsku vládl regent Horthy, který ´zastupoval´ Habsburky, země byla několikrát v otřesech. Za války Maďaři zatoužili po velkých Uhrách, část území s maďarskou menšinou znovu připojili pod svou svrchovanost a kolaborovali s Němci, hlavně skrze hnutí Šípové kříže. Po válce tedy došlo k velkým změnám, když v Maďarsku začali vládnout komunisté. Stalinův nohsled Rákosi byl ale vystřídán reformátorem Imre Nagym a vnitřní boje ve straně vedly roku 1956 k revoluci a bojům, které přinesly 25 000 mrtvých a 200 000 emigrantů. Pozdější komunistický šéf János Kádár zde však vytvořil ´gulášový socialismus´, v němž se žilo jednodušeji než u nás. I proto tam byl přechod vlád po roce 1989 asi nejméně výbušný.

V současnosti jsou v Maďarsku levné potraviny, ale taky přezaměstnanost, neopravené domy a více bezdomovců než u nás. Byrokracie si vymýšlí víc složitých dotazníků, přístupná klasická kultura a větší otevřenost světu to však vyrovnává. Maďaři jsou hrdí na to, že současný otec francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho má maďarský původ (v Budapešti mu můžou říkat Miklós Sarközy), a vědí tedy, kde budou mít zastání. Přesto zde existuje vnitřní pnutí a vzpomínky na Velké Uhry. V říjnu proběhly nové demonstrace proti vládě socialisty Gyurcsányie. Formy prezentace ale připomínají minulost. Nejen hořícími lahvemi, auty, ale i důrazem na militantnost. Maďarská garda strany Jobbik, která zaměřením navazuje na Šípové kříže, už má přes 600 členů, pocházejících dokonce i z jižního Slovenska. Slováky taky naštvala soukromá návštěva maďarského prezidenta László Solyoma na komárenské univerzitě, kde hovořil o "ponižujícím trvání...na Benešových dekretech" a kdy ho chtěli málem vyhostit. Pnutí je citelné, ale demokracie je silná. Oba státy jako členové Evropské unie jistě tyto různé excesy překlenou, i když Maďaři budou na svou historii, kulturu a národ ohnivěji hrdější. Než například my, Češi.