Smrt v Čadu je předurčena

Reakce na tuto událost v Čadu je pro nás něčím velmi málo pochopitelným. Během pohřbu Brahima Débyho se mezi rodinou první a druhé prezidentovy ženy strhla rvačka a druhá prezidentova manželka Hinda Halime byla nařčena jako původce smrti Brahima Débyho. Na tyto reakce, ale především na to, jak je v Čadu pojímána smrt, se Kamila Drtilová ptala studenta Právnické fakulty UK v Praze, původem z Čadu, Djangde Malmeho.

Djangdemu je 32 let a pochází z velmi rozvětvené rodiny. Jeho otec se oženil s pěti ženami, s nimiž má 23 dětí, Djangde je devátý v pořadí. Dětství prožil v Čadu, ale vzhledem k nepříznivým studijním podmínkám byl ve svých osmi letech poslán studovat do Senegalu, kde v té době působil jeden z jeho starších bratrů jako velvyslanec. Posléze žil Djangde na několika dalších místech v Africe a v Evropě, kde našel díky diplomatickým postům svých starších bratrů zázemí. Po Francii a Portugalsku se v roce 2004 usadil v České republice.

V naší kultuře je těžko představitelné, že by smrt Brahima Débyho vyvolala takové reakce jako v Čadu. Jak je u vás vnímána smrt člověka?

V Čadu, stejně jako v dalších afrických zemích téměř neexistuje pojem "přirozená smrt". Když někdo zemře, říkáme, že za touto smrtí někdo stojí, že původcem je nějaká negativní síla, něčí kletba nebo také žena nazývaná "pojídačka duší". Ta může být nařčena jako původce jakékoli smrti, například smrti způsobené nemocí nebo nehodou. Jednoduše řečeno, smrt jako taková není akceptována, ať už je příčina jakákoli, a vždycky je nutné najít někoho, kdo bude podezřelý a posléze nařčený jako ten, kdo je příčinou smrti. Afričané obecně věří na magii. V jejich myšlení je to věc naprosto zjevná a očividná. Neříkám to, abych tento jev potvrzoval nebo vyvracel, abych ho popíral nebo abych říkal, že magie neexistuje. Snažím se jen říci, že tváří v tvář tomu, co vyvolává v africké společnosti za konflikty, bych řekl, že to není kulturní jev. Je to spíš fenomén charakterizující přírodní síly. Týká se osob, jako jsou čarodějové a kouzelníci, od nichž právě přicházejí tyto problémy, protože o sobě zároveň prohlašují, že jsou jasnovidci, a říkají, že jsou schopni vidět, co bude a co bylo. Magie je jev velmi složitý a nejasný a zatím ho nikdo nebyl schopen srozumitelně vysvětlit. Ale oni tomu věří, je to realita, ve které denně žijí. Takže přesto, že magie dodnes nebyla vědecky objasněna, i v současné době jsou stále některé ženy obviňovány jako tzv."pojídačky duší". To znamená, že ať už jste jakkoli inteligentní, ať máte jakékoli vzdělání, ať jste součástí jakéhokoli náboženství nebo kultury, když někdo z vaší rodiny zemře, řeknou vám, že například smrt vašeho bratrance zavinila ta a ta osoba. A tato osoba, kterou nařkli, je pak obětí naprosto nepodloženého obvinění, jehož příčinu se ale nikdo nebude snažit najít. Protože už se to stalo, a pokud by se někdo pokusil odporovat, budou po něm chtít důkaz, že toto obvinění je nepravdivé. Takže ho budou nutit, aby přísahal na Korán. A pokud je to člověk opravdu věřící, bude se bát, že proti němu použijí tuto svatou knihu jako zbraň. Nebo řeknou, ať přísahá na Bibli nebo na strom, který pro jeho rodinu znamená boží symbol. Takže jej staví do tak obtížné situace, že proti tomu není schopen udělat vůbec nic a musí to obvinění nevinného člověka přijmout.

Jak v Čadu probíhá rituál zasvěcení do smrti?

Obecně byly v minulosti iniciovány děti, které už byly schopny vidět rozdíl mezi dětstvím a životem v dospělosti, tedy čtrnácti až patnáctiletí chlapci. Dnes už to není pravda, protože jsou iniciovány velmi malé děti, které ještě ničemu nerozumí a které po návratu nerespektují to, co iniciace znamená. Ještě bych dodal, že iniciace umožňuje mužům, podle toho v jaké žijí společnosti, vstoupit do aktivního života. Proč to říkám? Protože každá společnost má jistá pravidla, podle kterých žije. A tato pravidla jsou velmi úzce propojena s tím, co se v iniciaci učí. Jsou tu zákazy a povolení. A během iniciace tě učí, co je zakázáno a co je dovoleno. Například u mě doma, v mé kultuře, tedy v kultuře lidu Sara, je chlapcům zakázáno vstupovat do kuchyně. Je to ještě omluvitelné, když jsi nebyl iniciován, ale pokud jsi iniciován a odvážíš se vstoupit do kuchyně, tak máš velký problém. A pokud bych se měl vyjádřit k tomu, co je na iniciaci mystického, jestli to tak mohu nazývat, řekl bych, že v ní nic mystického není. Ale je pravda, že nikdo zatím neodhalil tajemství tohoto rituálu, aby jej mohl uvést na pravou míru. Protože když slyšíme o iniciaci někoho mluvit, zní to mysticky, zvenčí to tak opravdu vypadá, to je pravda. Ale možná, že pokud pronikneme dovnitř samotného rituálu, je pravděpodobné, že si uvědomíme, že je to něco jiného, než co jsme slyšeli, že realita tohoto rituálu je jiná. Řekl bych tedy, že iniciace znamená pro chlapce vstoupit do aktivního života muže, podrobit se zákonům a mít stejné životní strasti jako mají ostatní. Uvedu příklad: existují rodinná shromáždění, kterých se nesmíš účastnit, pokud nejsi iniciován. Nemůžeš o ničem rozhodovat. Iniciace je první věc. Další je svatba. Může ti být padesát, ale jestli jsi neměl svatbu a nemáš děti, nesmíš být některým shromážděním přítomen. Takže všechno záleží na tom, v jaké etapě života se právě nacházíš. Může ti být osmdesát, ale nejsi ženatý a nemáš děti, tak pro ně zůstáváš dítětem.

Dá se popsat, k jaké nejzásadnější proměně během rituálu dochází?

Je to nevyhnutelná proměna, v jejímž průběhu se iniciovaný mladík dostává do stavu naprostého bezvědomí. Mimo sebe. Pravděpodobně si z té doby nebude pamatovat vůbec nic. Nebude si vůbec vědom toho, co se kolem něj děje. A návrat k vědomí je právě tím místem transcendence, smrtí a návratem z ní. Tento okamžik je tajemstvím a zůstane v každém případě tajemstvím i nadále. Protože pouze náčelníci by mohli vnést světlo do tohoto tajemství a vyjasnit, co je za ním, ale je opravdu těžké cokoli k tomu vysvětlovat.

Proč lidé rituál iniciace podstupují?

V současné době iniciují malé děti ve věku osmi nebo desíti let. A proč? Protože pokud dají více času dnešním mladým lidem, oni mají možnost vstoupit do kontaktu s okolním světem a pochopí, že není nutné tento iniciační rituál podstupovat a mohou se postavit proti. Buď odejdou jinam, do jiného města, nebo iniciaci odmítnou. Proto teď iniciují malé děti, protože ty, ať chtějí nebo ne, musejí tento rituál podstoupit. Řekl bych, že v iniciaci jsou jak pozitivní, tak negativní stránky. Protože to, co je pozitivní, musí být současně negativní, jinak to neexistuje. Pozitivní je to v tom smyslu, že pokud žijete v nějaké společnosti, dodržujete její zvyky a učíte se respektovat její pravidla a kulturu. Iniciace jako taková je rituál. Iniciace "yo-ndo", tedy zasvěcení do smrti, je rituál poněkud "za hranicí". Negativní je v něm to, že je nutné projít mnoha těžkými obřady, jako je deformace, individuální metamorfóza a mnoho, mnoho dalších. Takže pokud bychom se zeptali toho, kdo má být iniciován, jistě by odmítnul. Ale to nemůže. Je přinucen tento rituál podstoupit. Je to nevyhnutelné pro všechny mladé muže. A v tom je právě celá komplikace. Abych byl přesnější. Při této iniciaci vám například žiletkou zjizví tvář. A jsme zase u toho. Ať chcete, nebo ne, udělají vám na tváři jizvy. Ale já znám mnoho lidí, kteří nechtějí nosit toto znamení, protože jim tvoří další problémy. Já jizvy nemám jen díky tomu, že můj otec byl voják, který byl velmi brzy, už v roce 1920, angažován do francouzské armády, a bojoval také v druhé světové válce. A když se vrátil zpátky do Čadu, postavil se proti mnoha věcem. On sám jizvy měl a nechtěl, aby jeho děti byly také zjizveny. Ale tři z mých nejstarších bratrů jizvy na tváři mají. My ostatní už ne, protože otec se kategoricky postavil proti a přísahal, a já vím, že to myslel velmi vážně, že pokud někdo zjizví jeho další syny, sprovodí toho člověka ze světa. Byl v tomto ohledu velmi tvrdý a jen díky tomu my mladší už jizvy nemáme.

Jaký je váš osobní pohled na magii, ničím nepodložené obviňování lidí z něčí smrti? Můžete si dovolit postavit se proti těmto praktikám?

Je to velmi negativní jev společnosti. Opravdu velmi negativní. Znám to odmalička a myslím si, že to jsou praktiky, které by se neměly nikdy dít, protože nikdo neobjasnil existenci nějakých "pojídaček duší", které by předávaly tyto své schopnosti svým potomkům. Obviňování nevinných lidí jsou naprosto nepodložená, mnohdy to bývá jednoduše obvinění z nenávisti nebo ze závisti. Chcete vědět, jak to občas probíhá, když někdo přijde za člověkem, jemuž se říká marabu? Tedy k tomu, kdo je všeobecně uznáván, že má schopnost určit a nařknout osobu, která je podle něj příčinou něčí smrti? Přijdete k němu, řeknete mu, kdo jste, a on se vás začne vyptávat. Informace o vás, o tom, kdy a s kým měla zemřelá osoba konflikt, opravdu se vyptávají tímto způsobem a začnou si v hlavě představovat a vymýšlet něco, co není pravda. Ale vy jste k nim přišli, protože jim věříte, protože věříte tomu, že vám řeknou pravdu o tom, kdo je příčinou smrti vašeho blízkého zemřelého. Takže pak sami uvěříte, že je to pravda. Všichni mohou být nařčeni. Otec, syn, dítě, bratr, sestra, soused. Všichni! Protože zemřelý mohl mít s někým z nich nějaký střet nebo hádku nebo nějakou nesrovnalost. Příklad druhé ženy čadského prezidenta je přesně takový. Brahim Déby, tedy mrtvý syn prezidenta, s ní měl dlouhodobé neukončené spory, a proto je teď obviňována. Dříve ty nařčené osoby poté upalovali zaživa nebo jim uřezali prsty a nevím, co všechno ještě. Bylo to strašné zacházení. Ale samozřejmě i teď je to tragické pro osoby, které jsou nevinně nařčeny z toho, že jsou příčinou něčí smrti nebo že jsou čarodějové nebo že snědli něčí duši. Já se ale nepostavím proti tomu. Nechci. Protože u nás říkáme, že když někam přijdeš, musíš tančit v rytmu jejich tamtamu. Život není tanec. Při tanci můžeme udělat krok zpět. Ale to v životě neplatí. Je těžké vrátit se zpátky. Musíme jít dopředu. Nepostavím se tedy proti tomu, až se do Čadu vrátím. Ale můj osobní postoj je ten, že bych si nikdy nedovolil nařknout nějakou ženu jako pojídačku duší, když zemře někdo z mých blízkých. To bych neudělal. Na druhou stranu říct někomu jinému, že nemá tímto způsobem jednat nebo myslet, to je nemožné. Opravdu nemožné. Můžeš křičet, bušit, dělat, co chceš, abys mu vysvětlil, že to, co dělá, není správné. Ale pravděpodobně tím způsobíš spíš další střet, než abys něčemu pomohl. Protože obviněná osoba a ty jste v té chvíli uzavřeni v kruhu. Takže nejen ten, komu jsi tváří v tvář, ale celá komunita s tebou bude mít problém. A budou říkat, aha, ten vyrostl v naší vesnici, odjel žít k bílým a teď si myslí, že nám bude říkat, co je správné a co ne. Ale samozřejmě není zakázáno postavit se proti těmto praktikám a já takové lidi znám. Ale je nutné být velmi odvážný, protože se pouští do těžkého souboje, který berou na sebe osobně. Je jednoduché vytvořit něco nového. Ale je velmi těžké zbořit něco, co bylo konstruováno během mnoha staletí. Existovalo to už v době našich praprarodičů a předává se to z generace na generaci. A bude potřeba hodně času, aby lidé pochopili, že tyto praktiky nejsou dobré. Vím, že existují lidé, kterým je jasné, že není v pořádku obviňovat naprosto nepodloženě nevinné lidi z něčí smrti. Existují také intelektuálové, kteří se záměrně nechtějí vzdát těchto praktik. Nejčastěji jsou to politici. Chtějí se samozřejmě co nejvíce přiblížit svým voličům a vědí, že musí na sto procent akceptovat, jak žijí, aby jim byli co nejblíže. A tak si hrají se slovy. Existuje například takové přísloví: To, že kus dřeva plave ve vodě, ještě neznamená, že se změní v krokodýla. Co tím myslí? Že i když je dřevo ve vodě tisíc let, zůstane dřevem. Takže i kdybys tam žil sto let, můžeš si myslet něco jiného, než oni, ale musíš přijmout svou tradici takovou, jakou ji žijí oni. Není možné něco změnit.