Tři sestry z Ostravy přijely do Prahy
Zbrusu nový Festival 13+ přivezl 19. listopadu do pražského Divadla v Dlouhé Tři sestry, jak je U Bezručů nazkoušel Jan Mikulášek. Režisér vrhnul text na jeviště ve značně stylizované, ale také poněkud nevyrovnané podobě. V souladu s Čechovovými pokyny akcentoval komičnost postav, která se však postupně vytrácí. Počáteční (takřka) klauniáda se přetavuje v tragickou, neodbytně depresivní podívanou. V závěru postavy rezignovaně sedí na předscéně a jen pronášejí své repliky spoře doprovozené hereckou akcí.
Nicméně první polovina inscenace srší vtipnými nápady. Postavy působí prapodivně, téměř jako obludárium. Ke komičnosti přispívá již fyzický zjev zvýrazněný kostýmem, výsledek samozřejmě dotváří herecká akce. Zmiňme čahouna Fjodora Kulygina (Marek Pospíchal ho hraje v alternaci s Pavlem Liškou) v pyžamovitém proužkovaném obleku nebo retardovaného Andreje (Jan Vlas), který neopustí své nadměrné tepláky a sešmajdané bačkory. Lichotivý pohled není ani na sestry, které jsou v uniformně meruňkových šatech různého střihu nepřehlédnutelné. Irina je "obdařena" obrovitou mašlí na hlavě, Máša co chvíli schovává hlavu do nekonečného roláku svých šatů jako pštros.
Stylizovaný pohyb, gesta a reakce vyvolávají smích, který má zakrýt melancholii a marnost všeho počínání. Silným leitmotivem je touha sourozenců Prozorovových po Moskvě. Nemístné nadšení z Moskvana Veršinina je vyloženo velmi vtipně: Andrej mu toužebně skáče do náruče, osazenstvo sebou pokaždé obdivně škubne, když vysněné město zmíní. A tyto zbytnělé reakce dovedené ad absurdum jsou jádrem klauniády. Figury na jevišti neomezují ani konvence: co chvíli někdo padá nebo si lehá na zem, zamilovaný Andrej veřejně a náruživě osahává Natašu... S blížícím se odchodem vojenské posádky z města, která poskytovala jediné vzrušení a zábavu, se stupňuje i deprese a apatie obyvatel domu. Když v souboji zemře Solený, nezbývá sestrám než se složit na kanape na hromádku.
Inscenace je výrazná jak režijním výkladem a vedením, tak některými hereckými výkony. Ať už je to strojený a zároveň vášnivý Veršinin (Tomáš Dastlík) či Máša (Tereza Vilišová). Značným vývojem od zakomplexované, poněkud outsiderské dívky přes úlohu svůdkyně a matky až po zcela civilní polohu projde Nataša (Petra Bučková).
Mikuláškovy Tři sestry jsou sympatickým pokusem o radikální interpretaci ruské klasiky a díky zvolenému inscenačnímu klíči, který využívá komický nadhled, byla blízká i mladému festivalovému publiku.
