TNF: PROFIL 07 - další útok na smysly
Teatr Novogo Fronta pořádá v Praze již šestý PROFIL, svátek kvalitní alternativy. Má dvě části. V první proběhla premiéra nové inscenace Zwischenmensch, ve druhé části na pozvání TNF do Prahy přijíždí slavné nezávislé petrohradské divadlo Akhe. Mezinárodně oceňovaná inscenace Bílá kabina je k vidění dnes (28. 11.) ve 20 hodin v Branickém divadle.
Zwischenmensch je plný tragického klaunství, apokalyptičnosti, dojemnosti a červeno-černo-bílých dynamických obrazů. Vyznačuje se skvělou pohybovou stránkou. Šest herců různých národností (mezi nimiž vynikají zakladatelé souboru I. Andrejeva a A. Janák) se pohybuje po rozvířených hoblovačkách, připomínajících cirkusovou manéž. Anotace říká, že Zwischenmensch je člověk mezi, nezařazený. Německý název má patrně podle vojáka, který padl při bombardování Varšavy. (Inscenace částečně vznikala v troskách divadla v Gliwici.) Na scéně voják prochází z prostoru do prostoru, z dimenze do dimenze; každá otvírá průchod do další. Mrtvý následuje své tělo až k okamžiku smrti a ještě jinam. Inscenace funguje na principu Mobiovy pásky, slepeného proužku papíru, který po rozstřihnutí nevytvoří dva samostatné kruhy, ale jeden velký. (To je možné si před představením vyzkoušet.)
Příběh je situován do bezčasí. Je natolik zakódovaný a zmystičtělý, že není jisté, že všichni mluvíme o tomtéž. Bezpečně rozeznáváme smrt vojáka a "zmrtvýchpovolání" Lazara. Zbytek je de facto na libovůli a svobodné interpretaci valících se výjevů. Ty jsou vyplněné odkazy a asociacemi. Objevujeme vojína Ryana, Matrix, středověkou "morovou kulturu", krále Artuše, biblické motivy, muzikály, sport atd. Hodně se pracuje s předměty, které jsou spíše atributy než rekvizitami, jako kříž, meč, černé brýle, klíče, kniha, fotbalové míče nebo vojenské známky. Inscenace se těsně dotýká tématu smrti a lidských mezí, ale neposkytuje na něj ucelený formulovatelný pohled.
Celkový dojem kolísá mezi dvěma póly. Jedním je specifický rukopis TNF, který je geniální díky své nekompromisní totalitě zážitku, vyvážené totálním nasazením herců, kompaktností jednotlivých obrazů, pohlcením diváka, bytostností, mytičností a jakýmsi divadelním absolutismem. Druhým pólem je princip velkých rockových koncertů s ohlušující hudbou, světelně-kouřovou show, jejímž cílem je efekt - a určujícím pravidlem kult překvapení.
Inscenace provokuje diváka k řadě otázek. Zwischenmensch možná znamená i rozcestí pro samotný TNF. Je znát neuvěřitelný potenciál, technický, imaginativní, sdělovací, zkušenostní. Chybí ale dramaturg a režisér, kteří by z mimořádně silných scén budovali jednotnou, pevnou strukturu.
Zatímco TNF je divadlem fyzickým, ruské Akhe je divadlem "fyzikálním", "inženýrským", "optickým". Má blízko k výtvarnému umění spojenému s technickými vynálezy, fyzikálními zákony, multimédii. Působí od roku 1989, proplouvá mezi uměleckými žánry a získalo řadu prestižních mezinárodních ocenění. Jeho projekty nevycházejí z psaného textu, ale z prostoru, světla, zvuku. Inscenace Bílá kabina se zabývá mj. vztahem mezi diváky a herci: jak je divákova vůle ovlivňována jevištěm, jak přitom sám působí pouhou svou přítomností.
"Bílá kabina je jurodivý ruský chaos s jasnou partiturou a ostrým světlem se spirálami barev, s obrazy náboženských ikon, s dětskými hračkami a blednoucími portréty, mizejícími v hlubinách filmového času."
