Mlynář nevinen
Zatímco pro Vladimíra Mlynáře je včerejší osvobozující verdikt dobrou zprávou, protože nestráví pět a půl roku za mřížemi, pro veřejnost jde o dobrou zprávu o vítězství rozumu. Z notoricky známých faktů o kauze Testcom servis je totiž dávno jasné, že nedošlo k žádnému zločinu, nic nebylo uloupeno ani vytunelováno a došlo-li k chybě, nešlo o zlý úmysl. Stojí za zmínku, že nad kriminalizací bývalého ministra informatiky vesměs kroutili hlavou i jeho političtí oponenti.
Soud nižší instance nejspíše opíral přísný rozsudek o názor, že politik je podezřelé individuum, co nezaslouží slitování. V případě Vladimíra Mlynáře šlo ale o nedorozumění. Nejde o člověka, který by se dal na politiku, protože se na nic jiného nehodí anebo který mínil na politice zbohatnout. Spíše se nechal, jak se lidově říká, "ukecat". Jako úspěšný novinář neměl pobyt v politice zapotřebí a v jistém smyslu ho bylo pro politiku i škoda. Protože to věděl, měl snahu udělat cosi užitečného a třeba zrovna internetový Portál veřejné správy takovým užitečným dílem zjevně je.
Jaké tedy plyne z Mlynářova politického martýria poučení? Vedle obecného pravidla "za dobrotu na žebrotu" je dobré si připomenout, že není fér cpát všechny politiky do jednoho pytle. Vedle různých samolibých, ješitných či plytkých existencí se v politice angažují i slušní a chytří lidé. Populární moderátor Jan Kraus sarkasticky radí všechny politiky preventivně zavřít a pak pustit ty, kterým se neprokáže vina. Na Vladimíru Mlynářovi se otestovalo, že by se pár takových našlo. Toho, kdo by snad chtěl v politice prospět druhým, ovšem Mlynářova kauza nejspíše odradí. Bohužel.
