Gen řeči ovlivňuje také zpěv
Zpěvní ptáci se učí zívat podle hlasu svých rodičů, jako když malé dítě imituje řeč dospělých. A v tomto procesu se opět uplatňuje náš starý známý - gen FOXP2.
Gen vešel ve známost v roce 2001, kdy skupina vědců objevila jeho mutovanou verzi u lidí s poruchami řeči. FOXP2 kóduje protein, který ovlivňuje koordinaci pohybu úst hlasivek. Další studie ukázaly, že gen není podstatný jen pro lidi - myši bez něj nemohou vydávat ultrazvukové signály a netopýři jej potřebují na echolokaci. V roce 2004 se ukázalo, že gen se vyskytuje také u zpěvných ptáků, konkrétně zebřiček pestrých (Taeniopygia guttata). Jeho úlohu u těchto drobných ptáčků nyní sledovali biologové z Planckova institutu pro molekulární biologii - a zjistili, že gen řeči je podstatný také pro zpěv.
Mladí samečci zebřiček se zpěvu začínají od svých otců učit kolem 23. dne života. V této době vědci pokusné skupince sedmi samečků podali injekci RNA, která prostřednictvím takzvané RNA interference "umlčela" funkci genu FOXP2. U samečků z kontrolní skupiny experimentátoři s genem nijak nemanipulovali.
Jednotliví ptáci pak byli umístěni do zvukově izolovaných klecí spolu s učitelem zpěvu - dospělým samečkem. Po šedesáti dnech vědci pomocí nahrávek hodnotili zpěv mladých samečků. Zjistili, že zpěv ptáků s omezenou funkcí genu FOXP2 je ve srovnání s kontrolní skupinou mnohem kolísavější a nevyrovnanější. Podle článku na stránkách Science připomínal lidskou poruchu řeči označovanou jako verbální dysparxie neboli slovní patlavost.
Související články:
Echolokace a dar řeči
Povídaví neandrtálci?
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
