Planetky: Jak zabránit srážce?

20. prosinec 2007

Kdyby astronomové zjistili, že se má Země střetnout s planetkou, mají k dipozici metody, jak srážce zabránit. Museli bychom to ale vědět s několikaletým předstihem. Metod odklonění nebezpečné planetky z dráhy je hned několik. Některé vypadají jednoduše, jiné bizarně, ale všechny mají za cíl uchránit nás před katastrofou.

První řešení, které napadne snad každého laika, je planetku rozstřílet. Výbuch velké nálože by podle většiny veřejnosti zajistil zničení planetky a bylo by po hrozbě. Ostatně tento názor velmi podporují i filmaři, protože třeba ve filmech Drtivý dopad a Armageddon se problém řeší právě tímto způsobem. Ale odborníci tento postup nedoporučují. Stále ještě se neví, jaká je vnitřní struktura planetek, jak jsou uvnitř pevné a co by způsobila nálož vybuchlá na povrchu nebo uvnitř planetky. Velmi pravděpodobné je, že by se planetka roztříštila na množství menších úlomků, které by tak jako tak pokračovaly v letu k Zemi a začaly by ji bombardovat.

V České republice se sice vědci přímo problematikou předcházení srážky s planetkou nezabývají, ale metody, které vymýšlí astronomové jinde ve světě, sledují. Odborníci jsou tedy na jednu stranu v koncích se střílením do planetky, ale zároveň vytahují z rukávu řadu metod využívajících různých fyzikálních zákonů, které by vedly k témuž výsledku - odklonění planetky z dráhy. Zeptali jsme se tedy astronomů, jaké jsou možnosti.

1. atomový výbuch
Nikoli v planetce nebo na planetce, ale vedle planetky nechat vybuchnout jadernou nálož. Podle Mgr. Petra Scheiricha z Astronomického ústavu AV v Ondřejově to má své důvody: "Především je to jednodušší než přistávat na planetce. Při jaderném výbuchu by se vlivem rychlých neutronů odpařila povrchová vrstva planetky a odlétající plyny by působily jako reaktivní motor. Planetka by se pak odklonila díky úniku vlastního materiálu s povrchu." Sílu výbuchu a směr je obtížné přesně vypočítat, bylo by to takové střílení naslepo, protože není zaručeno, že ji odchýlíme dostatečně a správným směrem.

Výbuch jaderné nálože v blízkosti planetky by ji okamžitě odmrštil z dráhy

2. dopad družice
"Jednou z přímých metod je nechat na planetku dopadnut družici", říká doc. David Vokrouhlický z Astronomického ústavu Univerzity Karlovy. "Musíme si ale být jisti, že to těleso nerozbijeme na menší fragmenty, které by byly nebezpečnější. Tato metoda je asi ze všech nejjednodušší, má malé riziko selhání, a tudíž je velmi výhodná. Evropská kosmická agentura ji vyzkouší do 10 let v misi nazvané Don Quijote." Nechat něco do planetky narazit je skutečně technicky poměrně snadné. Pokud se dobře vypočítá potřebná hmotnost družice, rychlost a směr dopadu, je úspěch prakticky zaručen. Družice neponese žádnou nálož, která by mohla selhat, ale ani žádné jiné složité technické zařízení.

3. do planetky planetkou
Podle dr. Pavla Kotena z Astronomického ústavu AV v Ondřejově vědci přišli s nápadem, že by do planetky vlastně ani nemusela narážet žádná sonda, ale jiná planetka. "Taková planetka by byla "zaparkována" na oběžné dráze kolem Země a v případě nebezpečí by se poslala vstříc nebezpečné planetce. Francouzští vědci spočítali, že malá planetka o průměru asi 40 metrů by už stačila k rozbití jiné velké planetky," říká Koten.

Jedna z možností, jak odklonit planetku, je narazit do ní s těžkou vesmírnou sondou

4. Gravitační traktor
Další možností je k planetce přiletět a letět s ní v tandemu ve vzdálenosti několika desítek metrů po několik let a je vyhráno. Gravitační síla sondy je samozřejmě malá, ale při dlouhodobém působení by mohla planetku systematicky milimetr po milimetru odtlačovat z dráhy.

5. nabarvení planetky
Vysypání prachu a nabarvení povrchu jsou podle Pavla Kotena dvě možnosti využívající toho, že dráhu planetky lze ovlivnit změnou odrazivosti jejího povrchu. "Kdyby nějaká kosmická sonda, vezoucí kontejner barvy nebo nějaké chemikálie, vysypala svůj náklad na část povrchu planetky, planetku by to zrychlovalo nebo naopak přibrzďovalo a Zemi by nakonec netrefila. Tato metoda využívá tzv. Jarkovského efektu - obarvená nebo posypaná část by jinak odrážela sluneční záření a dráhu planetky by tak vlastně měnilo a odtlačovalo samo Slunce." Tato metoda dozajista teoreticky funguje, ale s praktickým využitím nikdo nepočítá. Technicky by byla realizace příliš náročná a riskantní, byť by stačilo posypat planetku centimetrovou vrstvičkou prachu nebo natřít milimetrovým nátěrem.

Pokud by se část planetka nabarvila, jinak by odrážela sluneční světlo a z dráhy by ji odtlačovala sluneční energie

6. sestřelení laserem
Metoda jako vystřižená ze sci-fi literatury či filmu využívá laser. Princip je podle Petra Scheiricha následující: "Zaměřením laseru na povrch planetky se odpaří část materiálu a vzniklé vystupující páry budou fungovat podobně jako reaktivní motor. Pokud se bude planetka tímto způsobem ostřelovat po dostatečně dlouhou dobu, projeví se účinek střelby na dráze planetky. Zatím ale nedokážeme tak silný laser ve vesmíru zásobit energií a jeho generátor by byl příliš těžký na dopravu raketou. To je úkol pro vývojáře ještě minimálně na dvacet let.", dodává Petr Scheirich.

7. těžba na asteroidu
Principu akce a reakce využívá také metoda "těžební". Na planetku by přistálo vrtné zařízení, které by se postupně provrtávalo do nitra planetky. Vyvrtaný materiál by se neskladoval na nějakých hromadách po povrchu, ale byl by vyhazován pryč z planetky. Právě zpětná reakce na vylétávající vytěžené částice by, stejně jako u reaktivních motorů, vedla k pomalému pozvolnému odtlačování planetky.

Odpad z těžby na asteroidu, vyvržený z planetky, by sloužil jako reaktivní pohon (umělecká představa budoucí těžby na planetce)

Výhoda klíčové dírky
"Při úvahách o posouvání planetek potřebujeme velice detailně a velice přesně vědět, kudy se to těleso bude pohybovat v prostoru", říká dr. Miroslav Brož z Astronomického ústavu Univerzity Karlovy. "Ve sluneční soustavě jsou v drahách těles oblasti, kterým astronomové říkají "klíčové dírky". Na první pohled se to místo ničím neliší, je to prázdný prostor, ale tělesu, které jím prolétá, stačí dát nepatrný impuls a planetka se pak bude pohybovat výrazně odlišným způsobem. Je tedy velmi výhodné počkat s vychylováním planetky až do doby, kdy bude prolétat takovou "klíčovou dírkou", protože pak není nutné měnit její dráhu o šest tisíc kilometrů, což je poloměr Země, ale třeba jen o kilometr jediný! A k tomu pak stačí šesttisíckrát menší impuls."

Obecně platí, že čím dříve víme o srážce planetky se Zemí, tím menší impuls stačí planetce k tomu, aby se dostatečně odchýlila ze své dráhy. Pokud bychom se o ní dozvěděli příliš pozdě, pak stávající technologie nedokáže na hrozbu včas zareagovat. Naštěstí zatím neznáme těleso, které by nás v příštích letech nebo snad měsících mělo ohrozit a než se objeví, bude na tom lidstvo po technické stránce zase o mnoho dál.

Možností srážky Země s planetkou, jejími následky a způsoby, jak jí zabránit, se zabývá sobotní pořad Nebeský cestopis ve svém speciálním vydání 22. prosince ve 20 hod.

Přečtěte si také další články o srážkách planetek se Zemí.

autor: Petr Sobotka
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.