Vidí nás mimozemšťané?

27. prosinec 2007

My všichni víme, že na Zemi existuje život, ale dokáží to poznat i potenciální pozorovatelé z jiných planet? Jak se vlastně dá poznat, že naše planeta skýtá vhodné podmínky pro život? Projevuje se naše civilizace navenek něčím, nebo nikdo nepozná, že tu jsme? Dokážeme i my poznat přítomnost života na jiných planetách?

Představme si, že na planetě vzdálené od nás několik desítek či stovek světelných let žijí inteligentní bytosti. Jistě je zajímá svět kolem nich a pozorují i vesmír. Předpokládejme, že mají dalekohledy jen o málo větší, než pozemští astronomové a zkoumají cizí planety, jestli je na nich také život. Najdou ho na Zemi?

Právě těmito úvahami se zabývá tým pěti astronomů ve svém článku pro prestižní časopis Astrophysical Journal. Jejich odpověď je "ano". Pokud by byli mimozemští astronomové vybaveni o něco větším dalekohledem než je HST a namířili ho na Slunce, dokázali by zjistit, že kolem něj obíhá planeta s rotační dobou 24 hodin, oceány na povrchu a oblačností v atmosféře. To už samo osobě dává šanci na existenci života na takové planetě.

Ve stínu Slunce
Samozřejmě sluneční světlo naprosto přezáří jas Země a optickými dalekohledy by si žádnou fotografii naší planet pořídit nemohli. Naše planeta by byla na jejich snímku pouhým jedním pixelem. Pozemští astronomové ví moc dobře jak je těžké studovat cizí planety. Sice jich známe už přes 250, ale nikdo ještě žádnou neviděl. Chabé světýlko planety se analyzuje dost těžko. Přesto už vědci dokázali zjistit o planetách řadu podrobností, například skvrny na povrchu a složení atmosféry. Na jaře roku 2007 dokonce objevili zatím nejvhodnější planetu, kde by mohl být život.

Sluneční světlo přezáří všechny planety. Najít v jeho záři Zemi je náročné.

Pokud by mimozemšťané sledovali naši planetu, našli by na ní projevy civilizace? I když se to zdá těžko uvěřitelné, pravděpodobně ne. Sice naši planetu ovlivňujeme velmi razantním způsobem, ale z globálního pohledu jsou naše zásahy příliš malé. Z dálky se nedají poznat ani města ani jejich noční osvětlení. Všechny pozemské stavby jsou příliš titěrné a dokonce i zplodiny a odpady se při pohledu z velké dálky rozplývají v naší atmosféře i oceánech. Jen mimozemský satelit relativně blízko Země by z dlouhodobého pozorování viděl, jak mizí zalesněné plochy a další projevy přetváření Země člověkem.

Hledání druhé Země
Úvahy o tom, jestli se o obyvatelnosti Země dokáží dozvědět případně jiné civilizace, jsou důležité z toho hlediska, že i my se snažíme najít někde jinde ve vesmíru život. Možná koukáme na cizí planetu už několik let zcela bez povšimnutí a při tom přímo překypuje životem. I to je možné, jen o tom nevíme.

Jinak jasně zářící města nejsou při pozorování z velké vzdálenosti vůbec vidět. Mraky jsou nápadnější.

Astronomové už plánují, jak budou pozorovat cizí planety s novými dalekohledy. Plánuje se výstavba a uvedení do provozu několika pozemních i kosmických teleskopů, které budou sledovat právě exoplanety. Způsob pozorování nově objevených planet se dá naplánovat podle poznatků o Zemi. Pokud by mimozemští pozorovatelé chtěli objevit naše mraky, museli by sledovat naši Zemi alespoň několik týdnů. Za tu dobu by si jistě všimli, že se jas Země postupně mění a to právě vlivem oblačnosti. Ze známé rotační periody planety se dá určit, které konkrétní místo jsme sledovali při minulé otočce a lze porovnat jeho jas. Právě takováto nepřetržitá sledování nově objevených planet se plánují do budoucnosti.

Oblačnost jako nápověda
Není ale pohyb mraků v zemské atmosféře příliš chaotický? Dá se z něj skutečně odvodit rychlost otáčení Země? To bylo předmětem zmiňované studie v časopise Astrophysical Journal. Vědci sesbírali již existující družicová data a zkoumali, jestli se během rotace Země mění celkový jas mraků. Tedy jestli Země jako celek odráží do vesmíru někdy více a někdy méně světla v závislosti na pohybu kolem své osy.

Země je pokryta oblačností. Dají se její změny spatřit při pohledu od jiných hvězd?

Závěr odborníků je, že při dlouhodobém pozorování se rychlost otáčení Země zjistit dá. Oblačnost je sice dost proměnlivá, ale existují v ní zákonitosti, z nichž se dá rychlost rotace dovodit. Pokud tedy v budoucnu naši astronomové najdou planetu, která mění svůj jas, znamená to, že se na ní mění počasí. Na Zemi za proměnlivou oblačnost může koloběh vody. Pokud by byla zjištěna i na jiné planetě, byl by to signál, že i tam možná nějaká voda je.

autor: Petr Sobotka
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.