ODS na rozcestí

Jenže se opravdu děje hodně, zhruba jako by proudila voda pod ledem. Málokdo o tom ví, nikdo ani moc nedělá, přesto se proud zrychluje. Divit se budeme možná už v lednu.

Větší drama nepochybně přinese prezidentská volba, která se pomalu stává ostrým soubojem dvou největších stran. To ale není hlavní důvod očekávané změny. Podstatně je, že ODS a spolu s ní celá vláda stojí na rozcestí, a pokud se rozhodne tím způsobem, jak zatím naznačují činy politiků, vyostří se poměry velmi výrazně.

Když se to zjednoduší, uplynulý rok proběhl víceméně v klidu. Od ledna vládne kabinet, který nebyl ani jednou vážně ohrožen a prosadil reformní batoh. Nebýt batohu a několika demonstrativních slovních potyček, panovala by v parlamentu úplná pohoda. Vláda předkládala zákony, se kterými sociální demokraté obvykle souhlasili. Však také nešlo o příliš vážné normy.

ODS se dokonce shodla se sociálními demokraty do té míry, že přestala blokovat evropskou ústavu, které se dnes říká reformní smlouva. Šéf opozice Jiří Paroubek to dokonce ocenil při veřejném vystoupení. Ještě koncem listopadu souhlasili sociální demokraté s plánem vicepremiéra Petra Nečase na penzijní reformu. Počátkem prosince však vláda kompromisu skončila. Těžko říci, kdo za to vlastně může. Nejdříve předložil ministr zdravotnictví Tomáš Julínek věcný návrh sedmi zákonů, které mají zreformovat zdravotnictví. Zákony jsou radikální v tom, že úplně otevírají dveře pro vstup soukromého kapitálu. Na to reagoval sociálnědemokratický stínový ministr David Rath ostrým odmítnutím, když reformu označil za plán na rozkradení zdravotnického systému. První roztržka byla na světě.

Další byla způsobena plánem ministra kultury Václava Jehličky na církevní restituce. I když sociální demokraté byli původně pro restituce, Jehličkův návrh odmítli, byť zatím jen neoficiálně. Nikdo s nimi totiž předem neprojednal, jak vysoká má být náhrada církvím, a 300 miliard korun se jim zdá příliš.

Napotřetí odstoupili sociální demokraté od dohody nad penzijní reformou.

Vládní koalici a především její hlavní straně, občanským demokratům, tak nezbylo, než nějak reagovat.

Jak říká ředitel vzdělávací společnosti CEVRO Ladislav Mrklas, před ODS stojí jen dvě možnosti: buď rezignovat na jakékoli reformní záměry, anebo se pustit do riskantního boje o každý jednotlivý zákon s křehkou většinou sto dvou hlasů. Zákony jsou někdy tak sporné, že se na nich může koalice rozbít.

Mrklasova úvaha je správná. Sociální demokraté si očividně připravují půdu pro volby, které na podzim roku 2008 rozhodnou o vládě v krajích a o třetině Senátu. ČSSD vždy měla potíže s tím, aby dotáhla své voliče k méně významným volbám. Tentokrát chce výsledek změnit, proto je hodlá změnit na referendum o vládě a jejích reformách.

Těžko předvídat, jak ostrý bude souboj opozice s vládou, úplně všechny kompromisy vyloučeny nejsou. Pro vládu však napříště už nic nebude zadarmo.

Uvědomil si to i vicepremiér Nečas a jako první oslovil stranické kolegy, aby mu ve výkonné radě posvětili záměr prosadit penzijní reformu pouze sto dvěma koaličními hlasy. Tak se i stalo a v těchto dnech se rozhodují nad novou vládní strategií také Zelení a lidovci.

Nebude to pro ně snadné rozhodování. Už samotný pokus prosadit dlouhodobé změny v tak významném systému jako jsou penze bez dohody s opozicí je velkým dobrodružstvím. V zásadě však půjde o víc, než o jednu reformu. Radikálním postupem při penzích se spálí mosty pro dohodu v jiných oblastech.

Nečasem navržené změny jsou rozumné a mírné, proto s nimi jde bez velkého přemýšlení souhlasit. Ovšem církevní restituce jsou radikálním krokem a Julínkovy zdravotnické reformy jsou úplným převratem, který se především lidovcům nemůže moc líbit.

Pokud bude obě změny ODS prosazovat vší silou, nastane pro malé strany obtížné rozhodování. Už nebude možné návrhy zlepšovat při debatě ve sněmovně. Bude možné je buď potopit, anebo nechat projít. Spory se přitom budou zvětšovat s blížícími se volbami. Výrazný neúspěch totiž může stát křeslo oba předsedy velkých stran, Mirka Topolánka, nebo Jiřího Paroubka.

Vyostření politických způsobů může přispět k tomu, že strany budou lépe formulovat své záměry a že se politická stane víc přehlednou. Můžeme se však také dočkat ještě většího počtu politických afér a nákupu poslaneckých hlasů.

S vládou je to jako v každém jiném podniku: druhý rok po založení je těžší než rok první.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .